Histerie bohužel nebyla opětována

dnes opět krásně

Nadešel čas našeho business testu, což byla látka asi na deset A4 stran, ale písmem sto nejméně, takže se to dalo naučit. První rána pro mě nastala, když mi bylo řečeno, že se na všechno musí odpovídat ve větách (i na a-b-c otázky, ale ty tam nebyly). První papír bylo psaní definic, z čehož hned první jsme neprobíraly, takže nás to trochu rozhodilo, a dvě byly z učiva, o kterém nám profesorka zarputile tvrdila, že tam nedá. Mno. Se zapojením hlavy a selského rozumu se na to samozřejmě dalo přijít, ale moje spolužačky s tím měly, jak se ukázalo, docela problém.

obídek

Na rozdíl ode mě ale psaly krásně krasopisně a celé to stihly v čase (čtyřicet minut je vražda). Druhý papír byly otevřené otázky, resp. ještě otevřenější.
Při cestě na fitness jsem narazila na ekipu chlapců v oblecích a následně mi bylo vysvětleno, že se jedná o studenty z Radley, které sem přivezli, aby se mohli socializovat s dívkami. Jen co je viděly procházet mé spolužačky z businessu, nalepily se na okno a začaly zběsile mávat. Stála jsem nevěřícně opodál a děsila se, co dalšího plánují podnikat, snažíc se nebýt vidět, ale tím to haslo. Organizovaného koedukovaného veselí jsem se neúčastnila, ale i tak mě přítomnost kluků neminula.
Na fitness se nás učitelka rozhodla zničit kruhovým tréninkem, tedy střídáním stanovišť s různými cviky. Zvedání činky nebyl až tak problém, ale moje ruce zřejmě postrádají tricepsy, pozoruhodné.

naše zásoby v common roomu

Po tom, co ze mě neuvěřitelně lilo, jsem se otázala trenérky, zda si můžu sundat triko a být jen ve sportovní podprsence, abych se neuvařila úplně. Hahaha. Jak naivní je podceňovat zákon schválnosti. Mohlo mi být předem jasné, že není lepší způsob, jak přivolat vizitu z Radley do spotovní haly, než tento, takže jen co jsem ze sebe strhala propocený mundůrek, navalila se na ochoz hora hošánků, kteří byli na prohlídce školy a zrovna byli zavedeni na prohlídku fitness místností.
Výstavní příklad poslující třídy dívek, kde jsou všichni ve fešných bílých tričkách s logem školy, až na mě, samozřejmě.
Naštěstí se zase brzy vypařili, takže jsme mohly docvičit a jít dom. K večeři jehněčí (to tu z masa mají velmi často, skoro tak často jako lososa), dva muffiny a pečená zeleniny (tu jsem neidentifikovala, bylo to žluté a chutnalo to jako mrkev...).
No a teď ještě housemeeting a postýlka. 

Já chci taky státní svátek!

školní zpravodaj

A dnes máme krásných devatenáct stupňů, náš pokoj má už funkční vodu a byl asi po desáté pucován zdejším týmem uklízeček, které zaaplikovaly podivně vonící sprejíky, takže už nesmrdí (nebo lépe smrdí jinak). Hans je také stále v provozu, takže tu momentálně máme atmosféru alpského welness centra s vůní lesních bobulí a teplotou na tílko a šortky. Díky tomu je vstávání o mnoho snažší, neboť můžete vstát z postele a dojít ke skříni, místo abyste se snažili převléci se do silonek pod peřinou a vyjít z toho bez frakturykyčelního kloubu.
Na designu jsem nově vylaserovanou část (za tu rozbitou) znovu ohnula (termoplasty se dají natavit a formovat), takže to začíná vypadat velmi nadějně, no a na basketu se člověk může pěkně odreagovat. Jsem ráda, že tu tenhle sport mají, na hodině je nás asi třicet, takže se hodně střídá a člověk se tak nezřídí.

Zároveň nabádám všechny, aby začali požívat vařenou zeleninu, ta tady je úplně boží (a bokem také nabádám k pojídání pudinku s čokoládou, čokoládových koláčů a marmeládových rolád se smetanou, ale opravdu jen bokem).

Za chvíli mě čeká cesta do M2 na matiku, což je pouť skrz zdejší labyrint chodeb, přes hlavní nádvoří (to zní jako na hradě, ale nevím, jak to vyjádřit) s parkovou úpravou a zastřiženými keříky až do science bloku. 

naše menu

Mezitím se omlouvám Šachistovi za to, že musí neustále trpět mé hrubky v příspěvcích, ale fyziologii a kinetiku už bezpečně ovládám (jsem na sebe velmi pyšná), takže pokrok.

Matematika úspěšně absolvována a k večeři jejich oblíbený pie (listové těsto, které plní kdečím), dnes s pórkem a kuřecím, k tomu vařená zelenina...vařená zelenina....

No a hurá do dvou plakátů na business a přípravy na zítřejší test.

Stýská se mi po chlebu a vodovodních kohoutcích

A nový týden začal zajetými pravidly. Před porridgí došlo na check-in, aby všichni věděli, že jsme byly na snídani, protože je nutné zajistit, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že zaspal. Tentokrát i šunka, ano, šunka, což je na zdejší sladké snídaně nevídané. Dopoledne bylo zasvěceno celoškolnímu shromáždění, kde se šířila již zmíněná kašlací epidemie, která byla chvílemi značně iritující a chvílemi vyvolávala marně potlačovaný chichot a pohledy všech ostatních.
Dvě hodinky HERSu nám měly vysvětlit, jak udělat prezentaci a jak ji potom dobře podat, tedy jak moc se usmívat, na koho se dívat a jak moc jendoduše mluvit, abych to i např. já pochopila.
To ale bude ještě zajímavé, protože moje schopnosti řečnění zpatra jsou značně malé v porovnání s rodilým mluvčím, takže si budu muset udělat spoustu kartiček, nebo spoléhat na to, že to nějak vymyslím. Concert room bohužel není místnost disponující topením, takže jsme všechny v duchu proklínaly nepraktické uniformy a tenké silonky.
K obědu jako moučník rýžový nákyp, aaahhh, jak málo tsačí ke štěstí. Design byl dalším projevem mé neskonalé šikovnosti, neboť se mi podařilo upustit jednu část výtvoru a plast samozřejmě křupnul, takže se celá laserová akce musela opakovat. Alespoň jim tady ty materiály neleží tak dlouho ve skříni. Večerní vařená uzená makrela (to zní divně, ale jinak se to popsat nedá) byla zase s nějakými zelenými výhonky, bagetou s olejem či čím a kukuřicí.
V půl deváté session s tutorkou, která nás vybízela k tomu, abychom se zapojily do co nejvíce akcí a abychom občas vylezly ze svého pokoje (což mě velmi zasáhlo, neboť nevím, jestli dávat přednost common roomu, nebo hoře práce na počítači). Zároveň jsem se přihlásila na reelingovou akci s Harrow, takže uvidíme, jestli zbude místo, abych provětrala své šatičky, které se momentálně činí v absorpci župmpového pachu našeho pokoje. Máme už alespoň teplo, náš radiátor, který
jsem pojmenovala Hans (aby měl Henry kámoše), pilně pracuje.

Nová ředitelka, která miluje kočky

Zdravím všechny pravidelné čtenáře!

poprvé jsem měla ráno čajíček

Díky topení a peřinkám jsem spala jako dudek (...inside joke) až do půl deváté. V devět jsme pak vesele klouzaly po schodech do mlhavého rána za vidinou toastu s rozpečeným sýrem a s možností udělat krok delší než dvacet centimetrů, který tepláky umožňují.
Po včerejším výletě mi ale nebylo dopřáno volna ani dnes, neboť od jedné začínal náš magicky znějící "Leaders consultancy workshop", který měl trvat čtyři hodiny. Aghh...
Vše začalo tak, že jsem nebyla schopna nalézt učebnu E, takže na mě můj tým musel čekat, aby mohl začít s rébusy. Jednalo se o různé hádanky více či méně těžké, pročítání dopisů, hledání indiícií a rozmlouvání s učiteli, kteří hráli rodiče a poradce a já nevím co všechno. Vypadalo to asi tak, že jsme  chodily za různými lidmi a ptaly se jich na různé věci, nemajíce absolutně potuchy, co se vlastně dělá. Nakonec se ukázalo, že se jedná o hru na kreativitu. Jakási slečinka měla prý převzít vedení školy a chtěla zrušit všechny nepovinné aktivity, protože člověk má mít čas na práci, aby měl samé A+. Kdokoli s jiným hodnocením by měl být vyhozen ze školy. Zároveň chtěla obměnit učitele, protože prý muži lépe učí (je pravda, že učitelů mužů tu není zrovna moc).

dortíky, rajská polévka a maso pod horou zeleniny a krevet

Naším cílem bylo tohle zjistit, připravit plakáty a proslovy o tom, jaké jsou naše vize a na schůzi potom prezentovat své výtvory a přesvědčit porotu, že ona dáma není vhodná na post nové ředitelky. Nikdo nám to ale úplně nevysvětlil, takže jsme přibližně polovinu času seděly před kreslícím náčiním, hledaly zbytek týmu nebo se snažily vyvodit, co že to vlastně je cílem. Některé z nás si až do konce myslely, že ona adeptka na hlavu školy je opravdu zapálená nás všechny vyrazit, a nedocházelo jim, že jde jen o roli.
Při finálním dotazníku o tom, co nám to přineslo a zda jsme opravdu musely být kreativní jsme sborově podávaly svědectví o naprosté zbytečnosti akce, nejasném zadání a promarněném víkendu. Je to ale škoda, protože nápad to byl skvělý a rébusy na začátku bych mohla řešit až doteď.

náš produktivní tým

Po vařeném zelí, krevetách a guláši v listovém těstě jsme měly jen chvilku na oddech, než začala Evensong, večerní kaple. Většinou poměrně monotónní půlhodinka, kde každých deset sekund někdo zakašle a utvrdí mě v pocitu, že tři čtvrtiny školy umírá na souchotě, byla neuvěřitelně překvapivá.

Převratná byla hymna číslo dvě stě čtrnáct, O Praise the Lord od Haydna, která vypadala jako všechny melodické zpěvánky, které v našich knihách s hymnami jsou. Když začaly varhany hrát, měla jsem pocit, že špatně slyším a v hlavě my šlo "Einigkeit und Recht und Freiheit" atd. Ostatní dívky bohužel nesdílely mé vytržení z toho, že se jedná o melodii německé hymny a já jsem za euforického juchání vzpomínala na mistrovství světa ve fotbale. Slavnostně jsme odezpívaly těchto pár not, všechny dívky chválily Pána a já jsem si připadala jako na stadionu...

Horkou čokoládu jedině z oranžového kelímku

k obědu prazvláštní polévka, zeleninka a koláč s čokoládovým fondue

Dvě peřiny se v noci krásně vyhřály, takže moje krále-hodné pokrývky budu nadále využívat. Snídaně byla formou full English breakfast, párek, vejce a baked beans a slanina. Dopolední vyučování bylo rychle za námi, takže jsme mohly vyjet minibusem (s logem školy) do Londýna na další výstavu designu.
Ocitly jsme se v obří hale, kde bylo spousta instalací a stánků s variantami kohoutků, provedeními koupelen a křesel a výběrů kachlíků a povrchů na stěny.

prostě obří

vypuklé poličky

Systematickým postupem stylem had jsem obešla všechny stánky, než jsme ve čtvrt na šest odjely zpět.
Na konci jsem ještě zašla na přednášku o tom, co všechno ovlivňuje náš prožitek při jídle, což jsem si jako food-fanatik nemohla nechat ujít. Popisovali naše předsudky ohledně barev a jídla, zelenou spojujeme s kyselou a hnědou s hořkou apod. Ku příkladu sníme-li kopeček zmrzliny s bílého talíře, bude nám připadat sladší, než kdybychom jej snědli z talíře černého. Podobné vlivy mají i barvy lžiček, osvětlení (víno chutná jinak v červeném světle než v zeleném) a i stěn (proto šel McDonalds do zdravé zelené). Zároveň prý při modrém světle jíme nejméně (při dosažení stejné sytosti).
O tom vykládal šéfkuchař, designerka a výzkumník, a bylo to neuvěřitelné.

a světýlka...

Po shlédnutí svítící červené sprchy a barevných lampiček (ano, stačí, aby nějaký nábytek měnil barvu, a už se mi to líbí) jsme se znovu naskládaly do busíku. Cestou zastávka v již zmíněnémfastfoodu na večeři a pak hurá dom na moovie night (rugby ale není moje parketa, takže budu pokračovat v pročítání sešitů a dohánění) a marshmallownové brownies a cookies (jako by dneska nebylo jídla dost).

Pokoj tisíce a jedné esence

Posilování ze středy začalo zázračně pracovat a moje stehenní svaly o sobě dávaly vědět pokaždé, když jsem se snažila posadit. Ranní příprava byla nezvykle rušná, hlavně proto, že náš zakletý pokoj začal neksutečně zapáchat, takže se odér z našeho umyvadla linul celou chodbou. Byla zavolána uklízečka a instalatér, bohužel jiný než včerejší, a ten netušil, co dělat, rozjímaje nad tím, co tak mohl jeho kolega včera myslet svými zásahy a proč postupoval tak, jak postupoval. 

náš výhled

Odpoledne jsem naštěstí nebyla v našem dómu a ohýbala jsem plasty na svou lampičku, která má své mouchy, ale jako naprostý laik jsem to trochu očekávala. Jakmile nadešla šestá, zavítala jsem do concert roomu, kde začal sbor. Zpívali jsme melodické, ale nádherné kousky se třemi sbormistry, což bylo príma. Sbor je tu úžasný. Potom rychle večeře, kde už opět balili, neboť sbor končí pozdě, takže mi jídlo nandaval uklízeč a polovinu fazolí pak sbíral ze země. 

zdejší parkové úpravy

No a od půl deváté klasicky tanečky. Náš pokoj je permanentně s okny dokořán, aby se větralo, a zázrakem někde vyštrachali radiátor, takže jako jediný pokoj máme topení, které nám kompenzuje zimu jdoucí zvenku. Radiátor se ale na noc musí vypnout, takže se řeší, kam jinam nás šoupnou.

A v neděli nás čeká povinný workshop, takže nebudu moci jít kuchařit, což mě velmi mrzí, a moje oblíbená recepční, která je naprosto úžasně milá, mi, aby mi to nebylo líto, upekla a dala večer čokoládové cookies, které v neděli budou péct, abych o ně nepřišla. Odplavila jsem se dojetím a cestou do pokoje jsem s velkým úspěchem nechávala mizet čokoládovou hmotu v temnotách dutiny ústní.

Hlavně, že měl růžovu košili

Toastík s máslem opět nezklamal. Ranní kaple ale uvedla na scénu nového církevního pracovníka (netuším, co za pozici), který nám kázal o tom, co je to nebe. Po chvilce, kterou nám dal na to, abychom si samy zkusily na tuto otázku odpovědět, začal slovy: "I sadly have to say that it is not a place somewhere on a cloud where you sit while being fed marshmallows by Benedict Cumberbatch,"  čímž navodil dobrou náladu na pozdější filozofování o dvou královstvích.
Dopoledne proběhlo namáhavým sepisováním eseje a přípravy na business, jenom aby nám mohl být dnes zadán další esej a test. Je toho na mě hodně.

Můj nový kamarád Henry

Po příchodu uklízečky došlo k objevu, že nám teče syfon a celá podumyvadlová skříňka je zatopená a začíná tvořit flek na koberci. To bylo opravdu zajímavé zjištění (a to jsem vedle seděla celé dopoledne), načež byl zavolán maník na opravu, který stav stabilizoval a doporučil používat jiné kohoutky, do doby, než se vše spraví úplně. Zároveň jsem obdržela waterbottle a druhou peřinu, abych se ohřála (dnes bylo ale docela pěkně).
Oběd dnes v nadnárodním stylu, neboť je evropský týden jazyků, takže byla paprika plněná kuskusem, feta sýrem a olivami s minestrone (ta nebyla součástí náplně, jak jistě chápete).
Po vyučování a testu z němčiny se konala, jako součást onoho jazykového týdne, přednáška studenta třetího ročníku Arabštiny a mezinárodních vztahů na univerzitě Leeds o tom, jak je skvělé studovat jazyky a jak netruchlit, nevíme-li, co studovat. Vše začalo, když anglicky vypadající mladík výšky pouliční lampy a s růžovou košilí nakráčel do učebny a počal nám vykládati o svých studiích a cestách do Maroka. Nervozita jeho přednášku zkrátila tak na polovinu, ovšem nezredukovala obsah, takže jsme proslovem proletěli neuvěřitelnou rychlostí a po dvaceti minutách přívalu slov od člověka, který v rukách pomalu destruoval své vytištěné poznámky, jsme byly zahlceny informacemi o jeho skvělém životě. Ukázalo se, že se jedná o multitalenta, který mluví francouzsky a arabsky, učí tenis a lyžování, děla kickbox a po studiích plánuje odejít na tři léta do armády. Na mou otázku, co plánuje se svým titulem dále dělat mi řekl, že: "If I told you, I would have to kill you," aby se potom ukázalo, že chce vstoupit do MI5. Zní to fantaskně, ale potom, co dodal, že se v Africe naučil vařit tamní jídla (z čehož prý byla jeho maminka, která byla přesvědčená o nedostatku kulinářských vloh svého syna, naprosto nadšená) naprosto odrovnal i ty z posluchaček, které arabština nijak nezajímala. Po zdvořilých děkováních a pár dotazech jsme se vyhrnuly do jídelny na pečenou šunku a zeleninovou polévku, vynikající. A teď už jen konečně dopsat tu esej. 

Alespoň jsem našla Orion a Kasiopeu

Budíček dnes bohužel nastal nepříjemně brzo. Vstávání stylem šok z něhož se potácí polomrtvá troska je nejlepším přirovnáním toho, co se dělo v půl třetí ráno, když začal celým domem ječet alarm. Že bude fire drill, tedy požární poplach nanečisto, jsme věděly, že nám ale toto překvapení dají v takovou dobu, to netušili ani učitelé. S mentálním vypětím jsem nahmátla boty a kabát a vyběhla nejbližšími dveřmi po únikovém schodišti, abych unikla houkačce, která dělala v pokoji kravál přibližně o síle asi stodvaceti decibelů. S dalšími postavičkami zabalenými v dekách jsem došla až na tenisové kurty, kde jsme se snažily seřadit podle plánků, které visí na každé chodbě. Moje místo bylo předposlední v poslední řadě od učitelky. To bylo sice pěkné, ale identifikovat jakékoli organizované formace nešlo, natož pořadí v nich, učitelka stála uprotřed chumlu a já byla asi jediná, kdo ty mapky četl. Po deseti minutách, kdy klidným areálem zaznívala siréna z našeho domu a my se kochaly hvězdami ve snaze nemyslet na absenci teplého oblečení, přijeli hasiči. Ukázalo se, že se nejdnalo o nárazový trénink, nýbrž v jakémsi pokoji třista něco se do gerétu dostala špína, a ten se rozhodl, že postaví na nohy veškeré obyvatele. Učitelé se marně snažili alarm vypnout zatímco se sami dostávali z nemilého šoku.
Za několik hodin jsme vstávaly opět do téže zimy, business přinesl další zadanou písemnou práci a matematika uplynula s logaritmy.
Obídek převážně zeleninka, kaše a výborné vepřové. Polévka se zázvorem mě lákala asi tolik, jako představa, že se naše noční aktivitky budou opakovat. Jako odpůrce této poživatiny ve všech formách jsem byla velmi skeptická k pokrmu, jenž se nakonec ukázal docela dobrým. Bohužel Anglie nezná vývary a jiné než krémové polévky.
Odpolední fitness nebylo tak strašné, jako fitness, jež měla minulý týden Ester. Narozdíl od její zkušenosti naše učitelka vymyslela dvacetiminutovou montáž sedmi cviků, které se čtyřikrát opakovaly ve dvaceti sekundových intervalech s desetisekundovou pauzou. Zní to složitě, ale zkrátka opakujete různá cvičení, dokud se nezahřejete. Za to jí děkuji.

Zdravím nahluchlého telefonistu!

Baked beans byly ráno chabou útěchou za mrazivý vzuch, v pokoji mi šla pára od pusy a celý den jsem prochodila se šálou a v kabátě. Němčina začala testíkem na věty typu: nemám ponětí, nerozumněl jsem tomu úplně, počkejte prosím atd. Následoval business, kde se počítal obrat a profit a zadala nám další esej (a to na zítřek tisknu jednu case study pro tu druhou učitelku na business).

laserové udělátko

Oběd očekáván jako spásný milník dne, po kterém přišla dvouhodinovka designu, kde jsme rozebíraly typy plastů a využití, z jednoho budu příště laserovat onu lampičku, ale to je tajné.
Basket přišel naprosto vhod, neboť bez něj by mě nejspíš odsekávali z chodníku jako ledovou hroudu. Po krásném vítězství, k němuž jsem nepřispěla jediným košem, byla hodinka oddechu (nádechu už bohužel ne, protože Ester mrzla v pokoji a zakázala mi otevírat okna).
Před večeří ještě double matika, kde jsem dospěla kamsi k začátku logaritmů a pak očekávané jídlo, kachní maso na způsob čínské restaurace, polentová kostka, výborná poléka z hub a cherry rajčátka (ty mám poprvé od odletu, omnom). K tomu ještě jablečný pie a zeleninka.
Po sprše jsem odešla za housmistress severního křídla, aby mi pomohla s tím, co budu dělat během víkendu, neboť Iona nakonec také nemůže. Ach jo.
Potom následovalo vybírání hotelů na týden volna a pokusy o Skype hovor s call centrem, který se čtyřikrát nepovedl. Nakonec jsem strávila pět minut opakováním každé věty, neboť telefonista tvrdil, že jsem špatně slyšet, a sám zněl, jako by si přejížděl struhadlem přes ohryzek (jistě si všichni dokážete představit). Byl pak vesměs rád, když se vše vyřešilo a on konečně mohl položit. 
Teď se pokusím ještě chvíli pracovat, zítra obávané fitness, kde se prý sedí na studené zemi (slovo "studený" má pro mě od teď takové podivné stigma) a další várka zimy.

O veganské rtěnce a jiných produktech

Nový týden začal opět křupavou snídaňkou, než jsme se odebraly do místnosti na HERS. Po dvaceti minutách jsme psaly mail učitelce, která se neobjevovala, až jsme obdržely odpověď, která nás utvrdila v podezření, že sice naše třída krásně pracuje, ale ve špatné učebně, takže jsme za mrholení přecházely areál kamsi ke knihovně. Můj třístránkový dokument už je v procesu redukce na pětiminutovou prezentaci.
Při němčině jsme probíraly reálie a mě málem trefil šlak, když profesorka četla sousedy Německa z mapy a došla až k Tschechoslovakei. Tím utrpěla má národní hrdost a kleslo mé mínění o zeměpisuneznalých Britech. Ach jo. Po obědě, který byl nečekaně přesunut do hlavní jídelny, následovala matematika a design. Pokračování o dřevě, tentokrát lamináty a kompozity (nevím, jak se to řekne). Prostě rozobory dřevotřísek (plywood) a dalších materiálů.
Večeře přinesla nově krevetový salát, k tomu salát s kari, jakési ragú s imitací (dosti nedostačující) našeho knedlíku a opět zeleninka.
Od půl osmé prezentace pro businessáky povinná, o začínání vlastního podnikání, což byla skrytá reklama podnikání té dané dámy, takže jsme se dozvěděly jen to, že její produkty jsou zázračné, že ona prodává danou kosmetickou řadu a jak je to všechno skvělé. Bezva. Teď vím, že všechno, co na sebe patlám, způsobuje buď dušení pokožky nebo rakovinu prsu. Ale pokud jí bylo více než padesát, tak její omlaďující prostředky opravdu fungují...
Nicméně, večer došel až k privátnímu sezení s naší tutorkou, která byla ráda, že jsme si obě zařídily prodloužený víkend, který brzy nadejde. Ester letí domů a já, pokud nedojde ke změně, pojedu kamsi s Ionou, což je velmi přátelská obyvatelka dormu číslo 16. Původně jsem měla jet s Hattie, ale to nakonec není možné, takže rychlá změna plánu. Tak uvidíme.

Kuchaření s Térou - Victoria Sandwich

Přináším naše skvělé kuchařské poznatky. Zde je postup:

1. Předhřejeme troubu na 180 stupňů.
2. Vymažeme/Vyložíme dvě kulaté formičky







3. Vyšleháme čtvrt kila cukru krupice a čtvrt kila změklého (ne rozpuštěného!) másla

4. Přidáme čtyři rozmíchaná vejce, lžičku vanilkového extraktu a čtvrt kila self-raising flour (tedy mouka s kypřicím práškem)








5. Utvoříme těsto, které rozlejeme do formiček a dáme péct na třicet minut (správně by mělo být těsto tuhé, nám se ale lilo)









6. Mezitím vyšleháme 125g másla, čtvrt kila moučkového cukru a dvě lžičky horké vody do krému

7. Vychladlé (jinak se krém rozteče) korpusy namažeme, jeden krémem a druhý džemem, a připlácneme k sobě.


















8. Fertig. Zbylý krém můžeme dát navrch.

Máslová bašta a jiné dobroty

Včerejší večer jsemzdárně zakončila kosmetickou akcí, bonbńy a pleťovou maskou. Záhadou pro mě zůstává, jak jsem mohla zaspat budík, který Ester měla na jednu hodinu ranní. Velmi zajímavé.
Snídaně až v půl desáté, taková imitace rodinného života, neboť byla dole v common roomu, kde se všichni sešly v pyžamech a pojídali cereálie, jogurty a kroasány, které byly rozpečené v troubě, tedy krásně teplé.
V jedenáct jsem se převlékla do uniformy a odkráčela do kaple, kde byly vítány nové mladší studentky. Sborový oblek je překvapivě hřejivý, ale naštěstí dnes bylo osmnáct stupňů, ojoj.
Po odzpívání hymn a odříkání modliteb jsme odcházely, i ředitelka mi řekla, že to bylo pěkné, takže vše OK.
Obídek přinesl kuřecí se skvělou zeleninou (mrkev a zelí,...ale to zelí...).

No, od dvou začalo slavné vaření, kde jsme se pokoušely o Victoria Sandwich, což je buchta s buchtou a mezi tím je džem a krém. V zásadě se jedná o míchání cukru a másla v různých poměrech. Ve dvojici jsem byla se Sofií, která v životě nepekla, takže když byla odeslána dát máslo na chvíli do mikrovlnky, aby trochu změklo a dalo se rozšlehat, přinesla mísu podivného fluida, které nahřívala asi dvě minuty a jež potom vytvořilo těsto tak řídké, že jen zázrakem jsme dospěly ke stejnému výtvoru jako ostatní.
Zároveň měla tendenci mi práci komplikovat a přidávat krém v neadekvátních množstvích, protože věděla, že jako alergik na mléko nebude nucena výsledek požívat. Odcházela jsem s dortem, z něhož v kaskádách vytékal krém s džemem a jehož horní korpus při každém kroku opovážlivě popojížděl ke straně.
V housu byly k čaji připraveny hody, k našemu dortu přibylo domácí brownies, malinový koláč, muffiny, tyčinky a košíčky. Bylo mi potom trochu nevolno (ještě jsem po ochutnání všeho totiž chytře šla na večeři).
Místo kaple, kam už jsem podruhé jít nemusela, jsem se v šest odebrala do posilovny na dvacet minut. Uřícená jsem se navrátila do pokoje, kde jsem málem padla, ale při otevírání okna ve snaze o provětrání naší špeluňkyjsem byla rázně zastavena, neboť Ester byla zima.
Následně jsem prohlédla všechny poznámky od obětavců, kteří mě zpravují o dění ve škole, a s pocitem absolutní frustrace z chaotických zápisů z češtiny a neschopnosti porozumět výpočtům z fyziky jsem se rozhodla toho nechat, napsat blog a jít si lehnout do naší skvělé sauny.

Teploty stoupaly do takové výše, až i rtuť začala být vidět

Avízovaná anglická snídaně nakonec opravdu byla, baked beans, míchaná vejce a párky (ty tu mají opravdu prazvláštní). Já jsem k tomu ještě přidala toustík s rozteklým máslem, no krása.
Dopoledne dvě hodiny byznisu, řešilo se, proč je pro firmy výhodné dbát na etickou tsránku produkce, tzn. brát ohled na přírodu, emise, podmínky jejich pracovníků apod. Po obědě, což bylo kuře na kari, jsem strávila spoustu času hledáním materiálů o Fordovi.
Ester mezitím odbíhala do medical centry, neboť její stav není takový, jaký by si představovala a ode dneška mě bude budit už v jednu ráno, aby si vzala medikamenty.

Včerejší tanečky v hale

Odpoledne jsem chtěla číst, ale přečetla jsem toho velmi poskrovnu, což mě štve, ale musím se k tomu dokopat zítra, Odysseia mi nejpíš vydrží dlouho.
Odpoledne jsem zašla do hudebního housu, kde jsem strávila hodinku snahou vyloudit zvuky, o které se autor notového zápisu snažil, což dalo značnou práci. Při odchodu bylo stále prázdno, nikomu se, s ohledem na svůj výkon, nedivím.
Večeře byla masová šmakuláda s jarním závitkem, jedním jarním závitkem; ano místní kuchař mi moc nepřál. Za chvíli půjdu na večerní kosmetické dění dole v common roomu, což netuším, co je, ale berzy to zjistím. Doteď jsem studovala ubytování v Londýně a za peníze, které jsem ochotna obětovat, budu nejspíš na pokoji se čtrnácti cizinci, pod kulečníkovým stolem a nebo na chodbě. Ještě jsem našla jednu variantu, uprostřed Londýna i s internetem. Apartní hotýlek se všemi vymoženostmi za pár šupů, jemuje se, tuším, Hilton. Tak tam mi snad pod tím kulečníkem ustelou.

Jeremy Corbyn je opravdu zákeřný

House ředitelky s majáčkem, ťuti

tím tady jezdí zahradníci

Nestíhám. Dopoledne bylo volno na přípravu, takže jsem udělala němčinu a zašla do knihovny ve snaze najít materiály na HERS. Nic jsem nenašla, ale knihovnice mi poradila, jak se heknout na školní databázi knihovny, kde toho je spousta. Díky bohu.

laserové udělátko

Po obědě, což byly špagety s pestem, které chutnaly spíše jako nudle s mákem, což byl pro mě velmí zajímavý poznatek, byla dvouhodinovka matiky, kde jsem počítala příklady, abych dohnala své septimánky, ale polovina mi nevyšla, takže jsem odešla naprosto frustrovaná.

mezi arkádami jsou naše učebmy

Také jsem odeslala mail ředitlce, která nám v pondělí na assembly ukázala dva obrázky a zadala dobrovolný úkol, napsat o každém z nich sto slov. Jako nováček windows outlooku jsem do mailu nedala předmět, ale napsala jsem krásný článek tedy Jeremy Corbynovi. Krásný, až na to, že já jsem psala o Jeremy Corbinovi, takže si ředitelka užije, až si přečte záhadný mail s rozborem o chlapíkovi, jehož jméno bude pokaždé se špatným "i". Snad to bude brát jako špatnou recesi...

Dolní okna jsou od hlavní jídelny

Po svačině trojhodinovka designu, lampičku jsem překreslila do počítače (oblouky byly zabiják) a pak poslala do laserového zařízení, které tvar vypálilo do papíru, takže bylo shodné s počítačovou verzí; jenom jsem žasla. Papír pak voněl jako uzená ryba, tedy spíš prošla uzená ryba.
Patnáct minut na večeři nestačí, takže jsem rovnou šupajdila na sbor, kde se dělaly krásné věci, něco jako Enya, měla jsem husí kůži a byla mi tím pádem ještě větší zima.
Vypadá to, že budu zpívat s nimi v neděli v kapli, což bude supr. Odcházela jsem z hodiny o pět minut dřív, abych měla pět minut, než se zavře jídelna. Haha, kam se hrabe těch patnáct  No nic. Společnost mi dělala uklízecí četa a staff odklízející nádoby se zeleninou. Jíst před zpěvem ale taky není dobré, takže to budu muset nějak vymyslet. Mno a za půl hodinky jdu na tanečky v Farr centru, které je opravdu very far.

Modrý majáček

dopisní přihrádky

Z důvodu neuvěřitelné ranní zimy nemám vůbec problém se vstáváním, takže šupky dupky na snídaňku proběhly jako vždy. Ve čtvrt na devět započala kaple.
Byla přeplněná, protože nás bylo hodně a kaple přeci jen není největší. Sedadla jsou v hlavní lodi a ve dvou bočních "loďkách", kde jsem seděla já. Ve všech je oblouková klenba a v té prostřední je to obzvlášť pěkné, protože střecha je do trojúhelníku, takže trámy hezky vystupují pod ní. Okna ve dvou patrech lemují boční lodě, u oltáře je reliéf s nějakými osůbkami a jedna vitráž, nad vchodem varhánky a sbor, ten je tam tedy jen přechodně.

Celá věc trvá půl hodiny, na zdi je rozpis hymn, které se budou zpívat a vypadá to, že většina holek tu zpívá opravdu dobře (zláště to dává najevo dívčina z vedlejšího pokoje, která asi netuší, že je slyšet každé její slovo a že když opakuje tutéž píseň při každém průchodu chodbou, začíná to lézt mírně na nervy, asi tak, že přemýšlím, zda litovat lidí, kteří v Praze musí poslouchat mě, nebo zda začít zpívat Árii Musetty s doprovodem ramínek na deře skříně).

losos (zde častý) ze zeleninou a karamelovým dezertem

Po kapli dopoledne příprav, esej na business, která mi dala fakt zabrat. Od dvou business, kde nám učielka dala prostor na dělání eseje, takže jsem litovala zbytečné práce. Nakonec jsme měly psát plán práce, tak jsem se jí marně snažila vysvětlit, že to mírně pozbývá smyslu, mám-li práci hotovou, načež ona prohlásila, že jestli chceme psát esej bez plánování, tak že to je špatně a že to není dobrá esej. Aha. Plán jsem tedy zhotovila uděláním výpisků z textu, bylo to vyčerpávající. K tomu nám dala spoustu papírů, je toho dost, ale je to velmi zajímavé.
Dopoledne jsme ještě byly na vyjednané schůzce s ředitelkou, v luxusním domě, který má nahoře svítící majáček a v němž je tolik stupňů jako ve všech housech dohromady. Meeting tedy byl velmi příjemný, dárky předány, ředitelka je velmi milá (asi pochopila, že jsme mírně nervózní). K večeru bylo o něco tepleji, večeře byla skvělá, karotková polévka a vajíčkový kisch s vepřovým masem. Zítra je opět povolená dlouhá sukně, juchuchů.