Zdravím nahluchlého telefonistu!

Baked beans byly ráno chabou útěchou za mrazivý vzuch, v pokoji mi šla pára od pusy a celý den jsem prochodila se šálou a v kabátě. Němčina začala testíkem na věty typu: nemám ponětí, nerozumněl jsem tomu úplně, počkejte prosím atd. Následoval business, kde se počítal obrat a profit a zadala nám další esej (a to na zítřek tisknu jednu case study pro tu druhou učitelku na business).

laserové udělátko

Oběd očekáván jako spásný milník dne, po kterém přišla dvouhodinovka designu, kde jsme rozebíraly typy plastů a využití, z jednoho budu příště laserovat onu lampičku, ale to je tajné.
Basket přišel naprosto vhod, neboť bez něj by mě nejspíš odsekávali z chodníku jako ledovou hroudu. Po krásném vítězství, k němuž jsem nepřispěla jediným košem, byla hodinka oddechu (nádechu už bohužel ne, protože Ester mrzla v pokoji a zakázala mi otevírat okna).
Před večeří ještě double matika, kde jsem dospěla kamsi k začátku logaritmů a pak očekávané jídlo, kachní maso na způsob čínské restaurace, polentová kostka, výborná poléka z hub a cherry rajčátka (ty mám poprvé od odletu, omnom). K tomu ještě jablečný pie a zeleninka.
Po sprše jsem odešla za housmistress severního křídla, aby mi pomohla s tím, co budu dělat během víkendu, neboť Iona nakonec také nemůže. Ach jo.
Potom následovalo vybírání hotelů na týden volna a pokusy o Skype hovor s call centrem, který se čtyřikrát nepovedl. Nakonec jsem strávila pět minut opakováním každé věty, neboť telefonista tvrdil, že jsem špatně slyšet, a sám zněl, jako by si přejížděl struhadlem přes ohryzek (jistě si všichni dokážete představit). Byl pak vesměs rád, když se vše vyřešilo a on konečně mohl položit. 
Teď se pokusím ještě chvíli pracovat, zítra obávané fitness, kde se prý sedí na studené zemi (slovo "studený" má pro mě od teď takové podivné stigma) a další várka zimy.