Já chci taky státní svátek!

školní zpravodaj

A dnes máme krásných devatenáct stupňů, náš pokoj má už funkční vodu a byl asi po desáté pucován zdejším týmem uklízeček, které zaaplikovaly podivně vonící sprejíky, takže už nesmrdí (nebo lépe smrdí jinak). Hans je také stále v provozu, takže tu momentálně máme atmosféru alpského welness centra s vůní lesních bobulí a teplotou na tílko a šortky. Díky tomu je vstávání o mnoho snažší, neboť můžete vstát z postele a dojít ke skříni, místo abyste se snažili převléci se do silonek pod peřinou a vyjít z toho bez frakturykyčelního kloubu.
Na designu jsem nově vylaserovanou část (za tu rozbitou) znovu ohnula (termoplasty se dají natavit a formovat), takže to začíná vypadat velmi nadějně, no a na basketu se člověk může pěkně odreagovat. Jsem ráda, že tu tenhle sport mají, na hodině je nás asi třicet, takže se hodně střídá a člověk se tak nezřídí.

Zároveň nabádám všechny, aby začali požívat vařenou zeleninu, ta tady je úplně boží (a bokem také nabádám k pojídání pudinku s čokoládou, čokoládových koláčů a marmeládových rolád se smetanou, ale opravdu jen bokem).

Za chvíli mě čeká cesta do M2 na matiku, což je pouť skrz zdejší labyrint chodeb, přes hlavní nádvoří (to zní jako na hradě, ale nevím, jak to vyjádřit) s parkovou úpravou a zastřiženými keříky až do science bloku. 

naše menu

Mezitím se omlouvám Šachistovi za to, že musí neustále trpět mé hrubky v příspěvcích, ale fyziologii a kinetiku už bezpečně ovládám (jsem na sebe velmi pyšná), takže pokrok.

Matematika úspěšně absolvována a k večeři jejich oblíbený pie (listové těsto, které plní kdečím), dnes s pórkem a kuřecím, k tomu vařená zelenina...vařená zelenina....

No a hurá do dvou plakátů na business a přípravy na zítřejší test.