Stýská se mi po chlebu a vodovodních kohoutcích

A nový týden začal zajetými pravidly. Před porridgí došlo na check-in, aby všichni věděli, že jsme byly na snídani, protože je nutné zajistit, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že zaspal. Tentokrát i šunka, ano, šunka, což je na zdejší sladké snídaně nevídané. Dopoledne bylo zasvěceno celoškolnímu shromáždění, kde se šířila již zmíněná kašlací epidemie, která byla chvílemi značně iritující a chvílemi vyvolávala marně potlačovaný chichot a pohledy všech ostatních.
Dvě hodinky HERSu nám měly vysvětlit, jak udělat prezentaci a jak ji potom dobře podat, tedy jak moc se usmívat, na koho se dívat a jak moc jendoduše mluvit, abych to i např. já pochopila.
To ale bude ještě zajímavé, protože moje schopnosti řečnění zpatra jsou značně malé v porovnání s rodilým mluvčím, takže si budu muset udělat spoustu kartiček, nebo spoléhat na to, že to nějak vymyslím. Concert room bohužel není místnost disponující topením, takže jsme všechny v duchu proklínaly nepraktické uniformy a tenké silonky.
K obědu jako moučník rýžový nákyp, aaahhh, jak málo tsačí ke štěstí. Design byl dalším projevem mé neskonalé šikovnosti, neboť se mi podařilo upustit jednu část výtvoru a plast samozřejmě křupnul, takže se celá laserová akce musela opakovat. Alespoň jim tady ty materiály neleží tak dlouho ve skříni. Večerní vařená uzená makrela (to zní divně, ale jinak se to popsat nedá) byla zase s nějakými zelenými výhonky, bagetou s olejem či čím a kukuřicí.
V půl deváté session s tutorkou, která nás vybízela k tomu, abychom se zapojily do co nejvíce akcí a abychom občas vylezly ze svého pokoje (což mě velmi zasáhlo, neboť nevím, jestli dávat přednost common roomu, nebo hoře práce na počítači). Zároveň jsem se přihlásila na reelingovou akci s Harrow, takže uvidíme, jestli zbude místo, abych provětrala své šatičky, které se momentálně činí v absorpci župmpového pachu našeho pokoje. Máme už alespoň teplo, náš radiátor, který
jsem pojmenovala Hans (aby měl Henry kámoše), pilně pracuje.