Nová ředitelka, která miluje kočky

Zdravím všechny pravidelné čtenáře!

poprvé jsem měla ráno čajíček

Díky topení a peřinkám jsem spala jako dudek (...inside joke) až do půl deváté. V devět jsme pak vesele klouzaly po schodech do mlhavého rána za vidinou toastu s rozpečeným sýrem a s možností udělat krok delší než dvacet centimetrů, který tepláky umožňují.
Po včerejším výletě mi ale nebylo dopřáno volna ani dnes, neboť od jedné začínal náš magicky znějící "Leaders consultancy workshop", který měl trvat čtyři hodiny. Aghh...
Vše začalo tak, že jsem nebyla schopna nalézt učebnu E, takže na mě můj tým musel čekat, aby mohl začít s rébusy. Jednalo se o různé hádanky více či méně těžké, pročítání dopisů, hledání indiícií a rozmlouvání s učiteli, kteří hráli rodiče a poradce a já nevím co všechno. Vypadalo to asi tak, že jsme  chodily za různými lidmi a ptaly se jich na různé věci, nemajíce absolutně potuchy, co se vlastně dělá. Nakonec se ukázalo, že se jedná o hru na kreativitu. Jakási slečinka měla prý převzít vedení školy a chtěla zrušit všechny nepovinné aktivity, protože člověk má mít čas na práci, aby měl samé A+. Kdokoli s jiným hodnocením by měl být vyhozen ze školy. Zároveň chtěla obměnit učitele, protože prý muži lépe učí (je pravda, že učitelů mužů tu není zrovna moc).

dortíky, rajská polévka a maso pod horou zeleniny a krevet

Naším cílem bylo tohle zjistit, připravit plakáty a proslovy o tom, jaké jsou naše vize a na schůzi potom prezentovat své výtvory a přesvědčit porotu, že ona dáma není vhodná na post nové ředitelky. Nikdo nám to ale úplně nevysvětlil, takže jsme přibližně polovinu času seděly před kreslícím náčiním, hledaly zbytek týmu nebo se snažily vyvodit, co že to vlastně je cílem. Některé z nás si až do konce myslely, že ona adeptka na hlavu školy je opravdu zapálená nás všechny vyrazit, a nedocházelo jim, že jde jen o roli.
Při finálním dotazníku o tom, co nám to přineslo a zda jsme opravdu musely být kreativní jsme sborově podávaly svědectví o naprosté zbytečnosti akce, nejasném zadání a promarněném víkendu. Je to ale škoda, protože nápad to byl skvělý a rébusy na začátku bych mohla řešit až doteď.

náš produktivní tým

Po vařeném zelí, krevetách a guláši v listovém těstě jsme měly jen chvilku na oddech, než začala Evensong, večerní kaple. Většinou poměrně monotónní půlhodinka, kde každých deset sekund někdo zakašle a utvrdí mě v pocitu, že tři čtvrtiny školy umírá na souchotě, byla neuvěřitelně překvapivá.

Převratná byla hymna číslo dvě stě čtrnáct, O Praise the Lord od Haydna, která vypadala jako všechny melodické zpěvánky, které v našich knihách s hymnami jsou. Když začaly varhany hrát, měla jsem pocit, že špatně slyším a v hlavě my šlo "Einigkeit und Recht und Freiheit" atd. Ostatní dívky bohužel nesdílely mé vytržení z toho, že se jedná o melodii německé hymny a já jsem za euforického juchání vzpomínala na mistrovství světa ve fotbale. Slavnostně jsme odezpívaly těchto pár not, všechny dívky chválily Pána a já jsem si připadala jako na stadionu...