Hlavně, že měl růžovu košili

Toastík s máslem opět nezklamal. Ranní kaple ale uvedla na scénu nového církevního pracovníka (netuším, co za pozici), který nám kázal o tom, co je to nebe. Po chvilce, kterou nám dal na to, abychom si samy zkusily na tuto otázku odpovědět, začal slovy: "I sadly have to say that it is not a place somewhere on a cloud where you sit while being fed marshmallows by Benedict Cumberbatch,"  čímž navodil dobrou náladu na pozdější filozofování o dvou královstvích.
Dopoledne proběhlo namáhavým sepisováním eseje a přípravy na business, jenom aby nám mohl být dnes zadán další esej a test. Je toho na mě hodně.

Můj nový kamarád Henry

Po příchodu uklízečky došlo k objevu, že nám teče syfon a celá podumyvadlová skříňka je zatopená a začíná tvořit flek na koberci. To bylo opravdu zajímavé zjištění (a to jsem vedle seděla celé dopoledne), načež byl zavolán maník na opravu, který stav stabilizoval a doporučil používat jiné kohoutky, do doby, než se vše spraví úplně. Zároveň jsem obdržela waterbottle a druhou peřinu, abych se ohřála (dnes bylo ale docela pěkně).
Oběd dnes v nadnárodním stylu, neboť je evropský týden jazyků, takže byla paprika plněná kuskusem, feta sýrem a olivami s minestrone (ta nebyla součástí náplně, jak jistě chápete).
Po vyučování a testu z němčiny se konala, jako součást onoho jazykového týdne, přednáška studenta třetího ročníku Arabštiny a mezinárodních vztahů na univerzitě Leeds o tom, jak je skvělé studovat jazyky a jak netruchlit, nevíme-li, co studovat. Vše začalo, když anglicky vypadající mladík výšky pouliční lampy a s růžovou košilí nakráčel do učebny a počal nám vykládati o svých studiích a cestách do Maroka. Nervozita jeho přednášku zkrátila tak na polovinu, ovšem nezredukovala obsah, takže jsme proslovem proletěli neuvěřitelnou rychlostí a po dvaceti minutách přívalu slov od člověka, který v rukách pomalu destruoval své vytištěné poznámky, jsme byly zahlceny informacemi o jeho skvělém životě. Ukázalo se, že se jedná o multitalenta, který mluví francouzsky a arabsky, učí tenis a lyžování, děla kickbox a po studiích plánuje odejít na tři léta do armády. Na mou otázku, co plánuje se svým titulem dále dělat mi řekl, že: "If I told you, I would have to kill you," aby se potom ukázalo, že chce vstoupit do MI5. Zní to fantaskně, ale potom, co dodal, že se v Africe naučil vařit tamní jídla (z čehož prý byla jeho maminka, která byla přesvědčená o nedostatku kulinářských vloh svého syna, naprosto nadšená) naprosto odrovnal i ty z posluchaček, které arabština nijak nezajímala. Po zdvořilých děkováních a pár dotazech jsme se vyhrnuly do jídelny na pečenou šunku a zeleninovou polévku, vynikající. A teď už jen konečně dopsat tu esej.