Pokoj tisíce a jedné esence

Posilování ze středy začalo zázračně pracovat a moje stehenní svaly o sobě dávaly vědět pokaždé, když jsem se snažila posadit. Ranní příprava byla nezvykle rušná, hlavně proto, že náš zakletý pokoj začal neksutečně zapáchat, takže se odér z našeho umyvadla linul celou chodbou. Byla zavolána uklízečka a instalatér, bohužel jiný než včerejší, a ten netušil, co dělat, rozjímaje nad tím, co tak mohl jeho kolega včera myslet svými zásahy a proč postupoval tak, jak postupoval. 

náš výhled

Odpoledne jsem naštěstí nebyla v našem dómu a ohýbala jsem plasty na svou lampičku, která má své mouchy, ale jako naprostý laik jsem to trochu očekávala. Jakmile nadešla šestá, zavítala jsem do concert roomu, kde začal sbor. Zpívali jsme melodické, ale nádherné kousky se třemi sbormistry, což bylo príma. Sbor je tu úžasný. Potom rychle večeře, kde už opět balili, neboť sbor končí pozdě, takže mi jídlo nandaval uklízeč a polovinu fazolí pak sbíral ze země. 

zdejší parkové úpravy

No a od půl deváté klasicky tanečky. Náš pokoj je permanentně s okny dokořán, aby se větralo, a zázrakem někde vyštrachali radiátor, takže jako jediný pokoj máme topení, které nám kompenzuje zimu jdoucí zvenku. Radiátor se ale na noc musí vypnout, takže se řeší, kam jinam nás šoupnou.

A v neděli nás čeká povinný workshop, takže nebudu moci jít kuchařit, což mě velmi mrzí, a moje oblíbená recepční, která je naprosto úžasně milá, mi, aby mi to nebylo líto, upekla a dala večer čokoládové cookies, které v neděli budou péct, abych o ně nepřišla. Odplavila jsem se dojetím a cestou do pokoje jsem s velkým úspěchem nechávala mizet čokoládovou hmotu v temnotách dutiny ústní.