sobota 19. září 2015

Teploty stoupaly do takové výše, až i rtuť začala být vidět

Avízovaná anglická snídaně nakonec opravdu byla, baked beans, míchaná vejce a párky (ty tu mají opravdu prazvláštní). Já jsem k tomu ještě přidala toustík s rozteklým máslem, no krása.
Dopoledne dvě hodiny byznisu, řešilo se, proč je pro firmy výhodné dbát na etickou tsránku produkce, tzn. brát ohled na přírodu, emise, podmínky jejich pracovníků apod. Po obědě, což bylo kuře na kari, jsem strávila spoustu času hledáním materiálů o Fordovi.
Ester mezitím odbíhala do medical centry, neboť její stav není takový, jaký by si představovala a ode dneška mě bude budit už v jednu ráno, aby si vzala medikamenty.
Včerejší tanečky v hale
Odpoledne jsem chtěla číst, ale přečetla jsem toho velmi poskrovnu, což mě štve, ale musím se k tomu dokopat zítra, Odysseia mi nejpíš vydrží dlouho.
Odpoledne jsem zašla do hudebního housu, kde jsem strávila hodinku snahou vyloudit zvuky, o které se autor notového zápisu snažil, což dalo značnou práci. Při odchodu bylo stále prázdno, nikomu se, s ohledem na svůj výkon, nedivím.
Večeře byla masová šmakuláda s jarním závitkem, jedním jarním závitkem; ano místní kuchař mi moc nepřál. Za chvíli půjdu na večerní kosmetické dění dole v common roomu, což netuším, co je, ale berzy to zjistím. Doteď jsem studovala ubytování v Londýně a za peníze, které jsem ochotna obětovat, budu nejspíš na pokoji se čtrnácti cizinci, pod kulečníkovým stolem a nebo na chodbě. Ještě jsem našla jednu variantu, uprostřed Londýna i s internetem. Apartní hotýlek se všemi vymoženostmi za pár šupů, jemuje se, tuším, Hilton. Tak tam mi snad pod tím kulečníkem ustelou.

Žádné komentáře:

Okomentovat