Nepršelo. Bylo sice stále mokro, ale ne dostatečně, takže se
zlomyslní tělocvikáři rozhodli, že nás zničí asi mílovým během okolo
školy, kterému přihlíželi a povzbudivě na nás při tom volali, což
povzbuzoval spíše je než nás.
Po hromadném startu se na trase
udělal had, který pobíhal mezi stromky a snažil se vyhýbat bahnu, člověk
ani nemusel vědět, kudy má běžet, protože byl permanentně ve štrůdlu a
na každém rohu jásavě poskakoval nějaký tělocvikář.
Moc netuším,
co ti učitelé volali, neboť jsem měla špunty v uších a hrála mi dokola
stále stejná písnička, a já jsem tudíž neslyšela ani slovo.
Z
počátečního běžeckého výkonu, který připomínal aerobik mezi bahenními
vřídly, se rychle stal spíše anaerobik a deficit kyslíku neustále
stoupal. Celou dobu jsem si měnila pozici s asi pěti dívkami, které
střídaly sprint a krok, takže byly podobně rychlé jako já se stálým, ale
pomalým výklusem.
Počítačové oddělení taky geniálně napadlo vzít
kamery a natáčet veselé atletky při běhu mezi křovím, což byla idea
hodná metálu, neboť neznám člověka, který by nechtěl být zvěčněn v
zelené sukýnce, když se řítí po mokrém listí. Naštěstí stály ajťáci jen
na rovinkách, protože do kopců by asi ani oni nevyšplhali.
Cesta
byla jinak pěkná, kopcovitý les vystřídalo pole a krpál k cíli. Dorazila
jsem osmdesátá šestá, což je krásný střed, ale jakmile si člověk vyndá
sluchátka, zjistí mozek, co ho všechno bolí.
Po dvaceti minutách
dýchání pusou jsem měla pocit, jako by mi někdo do krku hodil kostku
ledu a při mluvení mi jezdil šmirglem po hltanu. Cítila jsem, jak mi
pulzuje hlava, hořely mi tváře a bylo mi fyzicky špatně. Nevěděla jsem,
jak se toho zbavit, ale taktika "vyčkej s kelímkem vody na prvním
schodě, protože stejně nemůžeš vyjít je nahoru", se osvědčila.
V
Housu jsem se odebrala do sprch, kde jsem vypadala jako opilý ninja,
který kraje hru "the floor is lava", protože podlaha byla prakticky pod
vodou a najít suché ostrůvky chtělo příliš velkou koncentraci.
S
vděčností jsem se pak začala učit biologii, následoval meeting s Mrs
Akhtar, která se ukázala jako znalec mého blogu (což mě mírně šokovalo,
neboť mluvila i o jeho obsahu, byť pozitivně) a za chvíli hurá na sbor.
Jinak tímto pro mě alespoň skončil veškery sport na Downu.
Žádné komentáře:
Okomentovat