Na businessu jsem od naší profesorky dostala bonboniéru a přáníčko k úspěšnému skládání zkoušek po návratu do Prahy. Nemyslete si, myslím, že ještě větší bedýnku sladkostí tam měla pro mé spolužačky. :)
Před designem jsem se snažila probrat poznávačku z kostry na biologii a ano, snažila jsem se pěkně.
V dílnách jsem si pak pomocí našeho laserového udělátka vypálila své výtvory, které jsem nakreslila v 2D grafickém prográmku, v úterý to ještě podlepím, a budu mít pár přáníček. Juchuchů.Z designu jsem odcházela dříve, abych stihla večeři před sborem, kde jsme poprvé zpívaly tu koledu, kde mám jednu sloku sólo. Myslím, že v tom kostele se asi psychicky zhroutím...
Anglické koledy se mi ale začínají líbit, opravdu se těším na tu mši, člověk má vždycky super pocit, když kolem vás zpívá tolik lidí a zní to dobře. Zároveň se ale těším na sbor doma, protože bez basů a tenorů je půlku harmonie pryč a náš sbormistr sice zpívá úžasně, ale je jen jeden.
Potom jsem s holkama šla na druhou večeři do hlavní jídleny, tedy jenom na čaj a polévku. Touto dobou už tam polovina jídla není, ale jak správně Moilérův Lakomec praví: "Kde se nají pět, nají se i deset," a to je pravda.
Zítra bude ráno ještě po snídani assembly a business, ale odpoledne budeme péct minced pies (místo nedělního kuchaření) a v neděli jedeme do Readingu na shopping a all you can eat večeři v nějaké asijské restauraci, takže ještě bude o čem psát.
Ha, Bára našla záznam mužského sprintu biatlonu na youtubu, což je jediné médium, které mi tu povolí. No to nemohu neshlédnout, moje pravidelná lekce němčiny (Ich muss jetzt in die Straffrunde - zákulisní vtípek). Díky.
Žádné komentáře:
Okomentovat