Všichni se tedy horečně připravovali, což jsem úplně nesdílela, neboť bylo jasné, že motýli jsou jen krycí název pro něco zcela jiného. Co, to jsem netušila.Odpoledne jsme měli v Newbury v kostele zkoušku na naší Carol service, trvající asi čtyři hodiny, každou skladbu jsme opakovali asi třikrát a pak znova dvakrát, když dorazili "the three men", jak jim naše sbormistryně říká, kteří budou zpívat s námi. To bylo hlasově opravdu náročné. Kostel je uvnitř krásný, cestou na nás všichni pojukávali, protože když vám čtyřicet holek v dlouhých sukních chodí po městě, je to krapet podezřelé.
Náš sbormistr Mr. Treadaway se vyžíval v kadencích v Glorii a vydával podivné úpivé zvuky doprovázející jeho extatické grimasy při finální harmonii. Na večeři jsme ale byli zpět.
V sedm přišel jeden z učitelů převlečený za santu a rozdal nám malé dárečky, ale to už všechno spělo k oné Butterfly lecture...
Celá aula se naplnila a já jsem nevěřícně shlédla celý učitelský sbor, který v dobových krajkových kostýmech odehrál Robina Hooda. Ředitelka vešla na scénu v kozačkách, fešném pláštíku a halence, aby nás uvedla do děje, v němž mužská část představovala bandu zbojníků a zbytek různé víly či dvorní panstvo. Staff každého Housu měl svou písničku, na kterou zpíval a tancoval, takže naše housemistresses a vychovatelky všechny předvedly zajímavou verzi All about that bass. Zajímavý byl i výstup tělocvikářek, kterým to kazil jediný přítomný tělocvikář, který nebyl schopen se otočit na správnou dobu. To byl už dříve zmíněný indický učitel z basketu. Haha. Ha. Z děje vám moc nepovím, protože herce nebylo slyšet a po každé větě začalo celé obecenstvo výskat tak, že jsem nechytila už lautr nic.
Představení skončilo tím, že se hlavní dvě postavy daly dohromady (a překvapivě to nebyl Robin Hood) a za hurónského skandování "kiss!" se políbily. A kdopak hrál onoho zamilovaného zbojníka? Náš skvělý sbormistr.
Žádné komentáře:
Okomentovat