V zahradách jsme potkali bažanta

Téra a nejstarší budova z college

Dva stupně. Dva prosím. To je tolik stupňů, na kolik mám s sebou oblečení, mínus patnáct. No nevadí.
Ráno jsem byla probuzena těsně po deváté a zjistila, že mám otlačené stopy od přehybů spacáku prakticky přes celé břicho a ruce. Ale spalo se krásně.
Záhy přišli další Lucčini hosté, což byly dvě Maročanky a Maročan, kamarádi studenti, kteří byli taky zvědaví na tohle město. Nasnídali jsme se tedy (to obnášelo i čerstvé marocké datle, můžete tiše závidět) a vyrazili na prohlídku kolejí. Nakoukli jsme všude, kde se dalo, všemožné kaple, St. John's college, Trinity, Pembroke a Peter House. No nádhera. Oběd jsme si dali v jídelně St John's, ale své marocké kamarády jsme tam nechaly, jejich tempo bylo opravdu závratné, když jsme odcházely (Lucka měla kajakování a já musela být ve tři před King's college), tak se ještě hlavního chodu ani nedotkli. Snad už dojedli, aby se taky někdy vrátili...
Já jsem si po příchodu domů oblékla jednu vrtsvu navíc, neboť jsem během dopoledne parádně promrzla, no a na třetí jsem šla ke King's college, kde jsem měla domluveného spicha s Fáňou.
Toho jsem úspěšně nalezla (tedy spíš on mě úspěšně našel), takže jsme šli do dalších kolejí a univerzitních budov.

snaha o nápodobu Benátek

Následně jsme dorazili do Fitzbilly's, což je dle bratránkových slov "velmi fajnový podnik", kde se stojí fronta už jenom na místo u stolu.
Tam jsem byla pozvaná na "cream tea", což je rozinková bulka s horou krému a džemu. Prý totiž "není možné, aby sis tam nedala nějakou jejich specialitu.", takže kdo by odolal.
Drahnou chvíli jsme potom povídali o britských školách, o výhodách a nevýhodách Cambridge a hlavně o neuroscience, ze které tu Fáňa dělá doktorát a která se podle něj dá aplikovat na všechno. A nemůžu říct, že by tom vykládal nezajmavě.
Toť tedy dnešní mrazivý den, zítra už se loučím s tímto městečkem, ale nejdřív mám s Fáňou naplánovanou prohlídku King's college, kde bylo dnes zavřeno. Mějte se všichni famfárově!