Pozor na trávníky

King's college

Když jsem přišla v šest večer do našeho pokoje, byla tu teplota Sibiř hadr. Nastala tedy chvíle slávy pro zázračný hřejivý polštářek. Ale vezměme to hezky strukturovaně:
Ráno jsem dodělala všechnu latinu, což je megaachievment, a mohla jsem vesele vyrazit na dlouhou cestu zpátky do Downe Housu.
S Frantíkem jsme se dohodli, že si kufr dám k němu do kanceláře, abych ho nemusela všude tahat, což bylo velmi fikané. King's college byla na plánu jako první.
Dnes už tam BBC nic netočila, ale i tak to bylo pro veřejnost zavřené. Se studentem se ale lze dostat všude. Fáňa také tvrdil, že zlaté pravidlo Cambridge je "kdo se moc ptá, moc se doví", takže i pro nestudenty je nejlepší nakráčet kamkoli, tvářit se co nejjistěji, moc se nezastavovat a nerozhlížet a opustit prostor až potom, co vás někdo osobně zabrzdí.
Nakoukli jsme tedy do té nejslavnější kaple (kam jsem díky Fáňovi měla vstup zdarma), která je pomalu větší než Vít a s naprosto úžasnou klenbou a vitrážemi. Potom jsme ještě obešli zdejší greeny, na které se nesmí chodit. Tedy takhle, hierarchie univerzitních členů se tu dělí prakticky podle toho, na kolik trávníků mají povolen vstup. Takže na hlavní trávník mohou jen fellows (něco jako učitelé) nebo žáci, ale jen v jejich doprovodu. To jsou panečku privilegia!
V jednu už jsme byli u Downing college, kde se ve velmi pěkné jídelně vydával oběd, na nějž jsem byla pozvána. To byla tečka za celým pobytem v tomto městečku, pak už jsem jen vzala kufr a Fáňa svůj "velociped", a vzhůru k vlaku.
Ač to nebylo původně v plánu, měla jsem doprovod až skoro ke kolejím, kam jsme přišli přesně, jak jsme to včera odhadli. Cesta dále proběhla bez problémů, takže jsem byla v Newbury v půl šesté. Taxi bohužel ne.

kdyby někdo náhodou chtěl běhat po trávě...

Po deseti minutách jsem začala mít pocit, že by se mohla opakovat absence taxíku z pátku. Děkovala jsem sama sobě, že jsem měla dostatek rozumu na to, abych si před odjezdem vyhledala číslo na tu firmu, od které naše škola objednává všechny vozy. Zavolala jsem jim tedy a ptala se, proč můj taxík není v Newbury na stanici. Ukázalo se, že můj taxík je v Newbury na stanici. Nikdo jaksi nepočítal s tím, že vylezu na druhé straně nádraží.
Telefonistka naznačila, že bych mohla přejít přes most a ven druhým výlezem. Haha. Taky jsem jí mírně naznačila, že bych pak nemusela ze stanice vylézt vůbec, takže ke mě taxík musel dojet.
No a máme tu šťastný konec mého cestování; jsem docela ráda, že jsem zpět. Výlet to byl ale skvělý, do Cambridge určitě stojí za to jet, jenom si musíte sehnat podobně úžasného bratrance. :)
Jo a zásilka mých předvánočních balíčků bude vyslána co nevidět, tak se můžete těšit.