Trocha koňaření a patálie s rovnátky

a naše úžasná opatrovatelka

Když jsme se včera večer vrátily z póla a byly otázány, kde že jsme to byly, začala Ashton popisem našeho řidiče jako "man in a van", takže z nás udělala rebelky, které po nocích naskakují do aut k podezřelým individuím.
Takhle to pochopitelně nebylo, zdejší daunhauzácký (to vypadá velmi zajímavě takhle napsané) řidič mě a dalších sedm mladších holek odvezl do Hampshiru, kde jsme jako minule vzaly poníky na venkovní arénu a hodinu s nimi lítaly sem a tam, což je náročnější než se zdá, takže někteří skončily nakonec jen v tričku.
Můj poník byla Tetina, podle informací nejstarší klisna ze všech koní tady, která byla fajn, ale neměla nijak velkou potřebu nikam spěchat, takže pokud byl míček od nás tři metry, tak jste se mohli stavět na hlavu, ale těch pět kroků prostě neudělala. Než jsem jí dokopala k pohybu, tak se tam vždy vecpal někdo jiný a míček byl v tahu. No a pak jsme letěly za míčkem a zase skončily tak, že jsme stály asi dva metry od něj. Řekla bych klisna pozorovatelka...
Holky hrály dobře, na rozdíl ode mne se umí strefit, ale v autobuse, kdy já nejradši myšlenkově vypínám, nezavřely pusu, což bylo značně úmorné. Jinak jsem úspěšně dala jednu branku, tak alespoň něco, a v rajtkách se taky líp sedí. Nejlepší vlastností Tetiny byla schopnost točit se na místě, myslím tedy organizovaně se točit, takže jsme mohly okamžitě měnit směr, když se trajektorie míčku změnila.
Dnešní program pak typicky úterní, recepční mi zařídila termín u ortodoncisty v Newbury kvůli mému prasklému kroužku, takže jsem měla místo basketu taxi tam a zpět a už mám spravená rovnátka, což je hrozně fajn.
No a ještě mě čeká přednáška z ekonomie, něco o tom, proč jsou některé země chudé a jiné ještě chudší. Na slyšenou, komentáře vítány.