Ladné skotačení a kapybary

Octavia včera slavila sedmnáctiny

A máme tu Martina bez jakéhokoli Martina v akčním rádiu jednoho kilometru, ale co se dá dělat. Business se přesunul na pátek, takže dopoledne čas na přípravy na business, jak produktivní.
Po obědě fitness, tentokrát tancování. Ano, ano, tancování. Moje noční můra a postrach všech s koordinací horních a dolních končetin na úrovni postřelené kapybary nabyla bohužel reálné podoby. Což o to, reeling je taky tancování, ale to připomíná spíše klasický tanec, tohle byla ale jakási kombinace hip-hopu, tedy spíš hip nálady a hopů více než všech dob v hudbě. Tady mi nějak selhala větná struktura. Tedy znovu, kombinace hip-hopu a fitness, díky bohu za to fitness.
Naše učitelka zvolila styl oční linka pět centimetrů a stíny do půli čela, což je mírná hyperbolizace (a to je zase oxymóron nebo laicky řečeno blbost).
Po tomto výkonu na mě padla únava a celková malátnost. Večeře stav trochu zlepšila, pastináková kaše je další můj gastro tip, je to naprosto skvělá věc, která obsahuje snad všechny prvky periodické tabulky, horu vlákniny a vitamínů až na střechu. Mám v sobě teď asi půl kila (tedy asi ne, ale prostě hodně).
No a ještě nás čeká přednáška o Internet safety, i když postrádám smysl, vzhledem k tomu, že zdejší IT oddělení prakticky vymýtilo a zablokovalo cokoli, před čím by nás mohli v přednášce varovat.
Já půjdu dnes na kutě velmi brzy, ještě mě pořád bolí třísla po pólu, protože prakticky pořád ve třmenech stojíte. Ale nebojte, v Praze budu jako na koni, vždyť už vám tam dnes jeden na takovém bílém přijel...