Tři vykřičavníky pro můj bratr Max!!!

moje British snídaně

Tento víkend je zcela klidový a relaxační, bohové se nás rozhodli jen zničit, takže jsem během businessu měla pocit, že se do našeho okna propadne alespoň jedna peň nějaké zdejší borovice, ale nestalo se. Mimochodem na hodině jsme byly jed dvě, plus učitelka, samozřejmě.
Dále oběd, což byly překvapivě dobré rádoby knedlíky, kachní maso, tuňák, fazole a čokoládový koláč. Další z mých šílených kulinářských kombinací, ale můj kachní žaludek vydrží vše.
Odpoledne jsem připravovala překvapení pro mou Barušku, které dostane snad někdy okolo čtvrtého prosince, a potom jsem vybarvovala nějaké ornamenty na přáníčku, která pak rozesílají nemocným dětem do nemocnic, aby měly radost. Konečně se projevily mé artistické vlohy a spící Picasso, takže se musím držet, abych tu po stěnách nekreslila fixami holubice a Avignonské slečny.

updatovaný klub umělkyň

Nakonec se hovor u vybarvovacího stolu stočil i k jazykům, všem možným, a snaze zdejších umělkyň vyslovit "ř" a opakovat české hlášky typu "na zdraví" a "všechno nejlepší", což mi připomnělo jednu scénu ze Tří mužů, kde se George snaží vést ve své mateřštině konverzaci podle jazykové příručky, tím, že nakráčiv do obuvnictví začne větou: "Bylo mi řečeno, že zde máte botky na prodej.", na což obchodník odpovídá "A k čemu myslíte, že si je tu skladuju? Abysem si k nim čuchal?", no a celý hovor, pak George rychle ukončuje slovy stále z oné zázračné knihy: "Přijdu jindy, až mi snad budete moci ukázati více botek. Zatím adieu!"
A má to, prodejce. Dívkám se bohužel nepodařila tato krkolomná hláska vyslovit a jejich "pozdrav Pánbůh" znělo spíše jako povel velitele ruských ozbrojených sil, ale asi jsme začaly příliš těžkou úrovní.
Já tu zas ale nechápavě zkoumala jednu z dalších dívek, když se mě otázala, zda nechci "date" a já na ni zírala ve snaze pochopit, jestli se mi snaží někoho dohodit, či zda tu funguje nějaká seznamka, než se vyjasnilo, že nemyslí date coby rande, ale date coby datle, což mi zajistilo důstojnost prvotřídního imbecila a zbytek stolu lehnul v křečích. No co se dá dělat.