A naše učitelka na business je těhotná...

artistické foto pavučiny

Dnešek byl nějaký opravdu dlouhý. Ráno jsem po snídani musela opět zaplout do peřin, neboť se tomu nedalo odolat a moje mozková centra jaksi vypovídala službu až do desíti hodin.
Následně jsem se odhodlala k pokračování v četbě, a ejhle, posledních dvacet stran je seznam jmen, takže dočtenu a zapsáno a hurá, děkuji všem za psychickou podporu.
Od půl jedenácté jsem se vydala do Willisu doučovat Lucy němčinu, ale polovinu času jsme prokecaly, což ani jedné až tak nevadilo.
Na designu už se rýsuje (see what I did there?) můj druhý projektík no a hned od pily a šmirglu jsem běžela na večeři a sbor.
Náš sbormistr zpívá svou fistulí snad lépe než my a asi jako jediný zvládá čtení z partu. Začali jsme nové písně typu koleda-rolničky-ding-dong a podobně. Už se těším na první vystoupení, dvacátého listopadu to začne.
Potom jsem ještě nakoukla do Aisholtu, kde měl náš House reunion, takže se pilo nealko Mojito a jedli sušenky a krekry se salsou, tedy tou omáčkou.
No a teď hurá na reeling a pak opět zavítám do náruče mé drahé matrace, na níž teď sedí Máňa. To je moje plyšová opice, neví-li někdo... Asi jsem ještě horší než běžná česká rodina, která si pojmenovává vánočního kapra, když uvážím, že mám pojmenované topení, lux, opici a všechna rodinná auta. Je to se mnou opravdu špatné; to bude ten časový posun a anglický podzim.