Ráno jsem dospěla ke skvělému zjištění, a to, že v Odysseji nejsem na straně dvě stě padesát, ale tři sta padesát, což je o pětinu víc vepředu, takže jsem ze sebe měla radost.Co se právě děje: Odysseus se rozhodl pobít zpupné ženichy, aby mohl opět pobýt se svou ženou a zapomenout na svůj dlouhý pobyt v dalekých končinách.
Homér se krásně vyžívá v celé hekatombě, v tratolištích a kácejících se hlavách ženichů, ale alespoň už je Odysseus doma a může to za třicet stran skončit.
Díky svým skvělým čtenářským schopnostem jsem už za stranou čtyři sta sedmdesát a připadá mi to stále více redundantí, jak frázemi typu "když potřebu jídla a pití ukonejšili" a "jaká to slova ti vyklouzla z ohrady zubů", tak tím, že svůj příběh vypráví Odysseus různým lidem stále dokola.
Moji největší oblíbenci, co se hlášek týče, jsou ale tito: "Télemachu, už všichni tví druhové holení krásných u vesel sedí"...neboť Homér se vyžívá ve statných plecích a plnosti v těle.
A největší perla pak z části, kdy navrátivší se Odysseus prohlíží svůj luk a ženiši jsou z toho velde. Jeden z ženichů totiž prohlásí
: "Jaký to zkoumatel luků a tajemný znalec tu vyvstal! Kterak jím v rukou otáčí stále sem tam ten obejda v špatnostech zběhlý."
No a to byl největší zážitek dne. Po večeři byl workshop na komunikaci, kde nás dvacet postupně vyprávělo jednu svou příhodu a jaká to pro nás byla výzva. No, tahle část se mi úplně nelíbila, ale jinak to bylo lepší než minulý workshop kreativity, kdy jsme kreativně netušili, co se po nás chce.
Zítra je dlouhý den, tak dobrou noc a pokud vám má literární vsuvka přijde irelevantní, pak máte pravdu, je irelevantní. Vězte ale, že pokud se prokoušete tolika stranami jiskrnooké Pallady, udatných reků a ochotných klíčnic, pak bude zkoumatel luků věc nadmíru záživná.
Žádné komentáře:
Okomentovat