Tentokrát výrábím z kaštanového dřeva

tady ještě z Londýna

Krásný úterní večer, nebo středeční ráno, nebo jiné ráno, čtete-li blogy retrospektivně (nejsem si jistá, jestli se to slovo dá užít v tomto smyslu, ale budiž).
Ráno ze záhadných důvodů stagnoval budík a z ještě záhadnějších důvodů mů vnitřní budík nestagnoval, takže jsem se vzbudila přesně v sedm třicet a pelášila směr jídelna.
V osm patnáct začala před vyučováním přednáška o tom, co dělá studenty skvělými studenty. Mega zábava a spousta nových poznatků! Jako třeba "trvdě pracujte", "udělejte ještě kousek než půjdete sledovat televizi", "pověste si na nástěnku fotku vysněné univerzity", "sepiště si cíle a lepte si na ně hvězdičky, dosáhnete-li jich". Haha, to bylo prosím hodinu dlouhé. U ostatních se to setkalo s mizernou odezvou. Upřímě, kdo si lepí hvězdičky na vytyčené cíle a kdo neví, že má tvrdě pracovat. Zároveň asi ani nejsem člověk, který by potřeboval extra motivaci či navýšení hodin příprav...
Na designu jsem celou dobu pilovala svůj výtvor, tentokrát doslova míněno, vypadá to krásně, jak jinak. Holky se zatím už dva měsíce lopotí s projektem, který je ve fázi plánování, takže ještě nic nevyrábí a tiše mi závidí. :)
Večer ještě hodinové povídání o výživě a cvičení a co jíst a jak jíst, aby měl člověk stabilizovaný krevní cukr a tak. Všechny to pobouřilo, neboť poselstvím bylo, že cukr je všude a to je největší zlo, načež se všichni vrhli do kuchyněk na přípravy toastů s ramou. Pro mě několik zajímavých poznatků, myslím, že to vůbec nebylo špatné, i když trochu extrémní, a posléze dopsání oné eseje na Tesco. Má to čtyři A4 písmem jedenáct, kupa textu, matně tuším smysly otázek a vůbec nevím, co jsem to napsala. Jsem dost vyčerpaná.
Dorazil další dopis, za nějž tisíceré díky :)