Šikulka Terka

Nejnáročnější den tohoto týdne konečně za námi. Z designových dílen jsem odnesla veškeré své výtvory, které jsem jen stěží nerozbila po cestě do schodů, nu a začínám přemýšlet, jak to vlastně odvezu domů, aby se to všechno vešlo do kufru a zachovalo to touž formu.
Mým posledním projktem jsou drobnůstky ze stříbra, které jsem se už naučila krásně opracovávat. Před tím jsem si ale ne zcela porozuměla se zdejším ručním plamenometem (netuším, jak to pojmenovat), takže jsem první stříbrný kroužek umě roztavila a teď máme postříbřenou desku, no a při druhém jsem se málem roztavila já, neboť jsem si s šikovností sobě vlastní popálila prsty, když jsem se snažila o následný přesun produktu, jak jinak než bez kleští. Kdo by to tušil, že sotva zatuhlý kov bude krapet teplejší. Jak by řekla Bára, to je to IQ 160. Uznávám, ale lekce jedna za námi.

Další kroky k mé anihilaci na sebe však nenechaly dlouho čekat. Hned následující hodinu jsem dostala v basketu míčem direkt někam mezi nos a čelo a začala jsem pochybovat hodnotě znalostí o marketingových objektivách.
Po večeři jsem ještě zašla na přednášku o čarodějnických procesech, kterou jsem sice neměla povinně, ale téma znělo zajímavě. Řečník (...to taky mírně přispělo k výběru) nám hodinu vykládal o tom, že vlastně v naprosté většině  obviňovaly z čarodějnictví ženy jiné ženy. Probrali jsme všechno možné, proč na Islandu bylo z upálených devadesát dva procent mužů a spoustu dalšího, naprosto úžasné povídání.