A pro velký úspěch literární vsuvka

jakési činské zelí

Snídaně byla k mé velké smůle opět v půl osmé, což znamenalo nucený loading všech životních funkcí, odebrání se za pudinkovým šnekem a návrat do pokoje, kde pak musíte počkat dvě a půl hodiny než vám v půl jedencté začně matematikos. A to je přesně to rozpoložení, kdy ještě ráno nechcete moc namáhat mozkovnu, ale víte, že už neusnete.
Tak jsem se alespoň začetla do Legendy o sv. Kateřině, která je psána jazykem ještě krkolomnějším, než jaký jsem schopna tvořit ve svých výplodech já sama. Kniha začíná těmito slovy: "Když za dávných časuov v Hřieše, jeden ciesař pohan bieše...", což je ještě dobře odtušitelné, pochopíte alespoň, co je tam to "bieše" a máte vhyráno, neboť v této knize ustavičně někdo bieše. Po chvíli ale zjistíte, že "bieše" vám nestačí, a je tu problém. Záhy přibyde ještě "běháše", "bydléše" a "bojieše", no a u "obak" a "čticě" už víte velké kulovieše.
Básník se opravdu vyžívá v přechodnících naprosto ojedninělých typů, ale díky veršům se to rychle čte a vlastně to není tak strašné. Teď jsem někde za půlkou skončila u veršů: "Proto sě já v téj ottuše protiv vám svou řečí túži a sě nic uměti súzi...". Haha, a ted se ukažte!
Co se zbytku dne týče, bylo už jen fitness, kde naše skupina měla opět hip-hop se speciální trenérkou. Naše normální fitness trenérka, která minule stála u stěny, se rozhodla zapojit též, i když říkala, že tancovat vůbec neumí. To se sice mírně potvrdilo, ale asi když viděla mé marné snahy předešlý týden, tak ji to motivovalo...
No a za chvíli House meeting, budeme si losovat, komu dáme dárek pod stromeček.