Pan rozjímatel

Neděle je tu, a tím pádem trocha přispání až do devíti hodin. Snídaně byla dole ve společenské místnosti, takže nám z hlavní jídelny dopravili croissanty na nahřátí do trouby, lupínky (tedy pošácky řečeno cereálie), jogurty, džusy a všechno možné. Bylo to prima a konečně člověk mohl snídat v pyžamu.
No a to byl začátek celého odpočinkového dne, který snad vyrušil jen oběd, jako vždy Sunday roast, dnes to byly hovězí plátky.
Odpoledne, ač se to nezdá, je docela dlouhé, no a mně se nechtělo být pořád vevnitř, takže jsem si vzala noty a vyrazila do music departmentu. Rozhodla jsem se okupovat místnost "Verdi", která měla skvělou akustiku. Výhoda je, že o víkendech v celé budově nikdo není, takže můžete vyřvávat, jak chcete, a nikomu to nevadí. Snad to nebylo slyšet vedle v jídelně...
V půl sedmé nám začala kaplea já jsem zase mohla provětrat své formální svršky (ty černé silonky jsou naprosto nezničitelné, takže těch zbylých sedmnáct mám pořád v šuplíku).
V kapli opět svíčičky a rozjímání nad frází "forgive us our trespasses as we forgive those who trespass against us", tedy ta část o vzájemném odpouštění. Pan rozjímatel se nám to snažil udělat user-friendly, takže nám vyprávěl o tom, jak píše dlouhé maily, a jak se snaží je zkrátit. Krásné historky o svých problémech s mailováním, které zdánlivě vůbec nesouvisely s danou frází, nakonec nějak záhadně napasoval na téma odpouštění a očividně mu to dalo hodně práce.
Po modlitbě za události v Pařiži jsme se navrátily do Housu a já se teď pustím do další četby, Oidipa už jsem zvládla v Praze, takže by teď měla zbývat legenda o sv. Kateřině. Tu jsem nemohla najít, ale dostala jsem skvělý nápad, že by to mohlo být na uložtu, které tady kategorizují jako stránku s obsahem pro dospělé, takže se na ní nelze dostat. Zaúkolovat jsem tedy zbytek rodiny, který našel, takže moc děkuji. :)