Mikulášská nadílka

Minibus zastavil před Aisholtem ve čtvrt na sedm a my záhy vyrazily do Hampshire polo school. Ashton dnes nějak skolila nemoc, takže jsem byla v autobuse se šesti třináctiletými dívčinami, se kterými šili všichni čerti. Je to skupinka strašně uřvaná, zezadu autobusu se permanentně ozývaly výkřiky naprosto náhodného ražení a mnohdy ražení dosti peprného. Sedla jsem si proto na místo vedle řidiče, které dosud zabírala obří krabice s bonbóny pro případné hladové krky.
S řidičem jsme během cesty vyslechli vše o tom, která dívenka potřebuje tampony, komu se ztratil mobil a spekulace o tom, že všichni přítomní mají určitě HIV.
Já jsem vpředu měla naštěstí o trošičku více klidu a hlavně moc ovládání okénka, muhahah. Řidiče mi bylo líto, protože dívenky byly jako utžené ze řetězu a kompenzovaly si jinak tvrdou školní disciplínu.
Cestu tam i zpět jsem si tedy povídala s naším řidičem, což je místní učitel tenisu; ukázalo se, že má dvě dcery, že pracoval u ambulance a teď si dělá potřebné kvalifikace na instalatéra, přestože vystudoval leisure management. Bylo krásné sledovat, jak je najednou rád, že ho někdo poslouchá a že po něm nechce jen zvýšit hlasitost radia nebo tak něco.
Hodina póla byla suprová, klisna Aby byla hrozně rychlá, odpaly diametrálně odlišných kvalit než minule (v dobrém) a krásná půlhodinka, kdy se vám vyčistí hlava. Do stájí jsme doklusaly v černočerné tmě a zadekovaly koně.
Trasa zpátky vedla přes McDonald. S řidičem jsme z auta sledovali potrhlé břišní tanečky, které dívky provozovaly u pultu a modlili se, aby rychle přišly zpět. Ve škole jsme byli těsně po deváté.
Nakonec mě jako poslední řidič vysadil před Yorkem, popřáli jsme si hezké Vánoce, neboť to je asi poslední hodina póla, a na závěr vzal řidič tu obří krabici s bonbóny, a řekl, abych si ji vzala, protože ji určitě využiju moudřeji než ty holky, které mají sladkostí nepochybně habaděj.
Na chvíli mi posklesla čelist, protože to bylo gesto zcela nečekané, poděkovala jsem mu za všechno to dopravování a s plesajícím srdéčkem a se sedmi set gramovou pixlou šesti druhů čokoládových bonbónů, které stejně z velké části zas daruji ostatním, jsem odhupkala do pokoje. A já se pořád divím tomu, jak velkou radost mi to udělalo...