Předvánoční korespondence byla snad úspěšně vyslána do světa, tak snad dorazí i její obsah, ne jako minule, kdy Kačce přišla prázdná obálka, z čehož teď Žofka podezírá můj podivný smysl pro humor a já jim oběma marně vysvětluju, že v tom ten dopis určitě byl...
Ráno začalo pudinkovými šneky a čokoládovými dezerty, čehož jsem si trochu ďobla (trochu více), ale hlavně jsem to doplnila porridží a blumou - kombinace zasluhující mišelinskou hvězdu nejméně.
První dvě hodiny bylo volno, takže jsem nadále zkoumala matiku, kde mi víceméně došlo, co se tam provádí, ale naštěstí si můj včerejší příspěvek přečetla osvícená matematická duše, naše paní prof. Kocianová, která mi to celé bravůrně vysvětlila, za což ještě jednou velké díky!
Po obědě jsme pak měli House Games, tedy pokračování tancování, dnes konečně hip-hop trochu přešel do samby, což připomínalo taneční a to mě hrozně bavilo.
No a na závěr zkouška se sborem večer v kapli, protože v sobotu je Michaelmas concert, juchajdááááá, na který máme ještě asi tři zkoušky. Takže jsme cvičili kousky z našeho repertoiru, a náš potrhlý profesor, který se nás vytrvale snaží donutit, abychom ho coby dirigenta sledovaly a nebyly zabořené hlavou v notách, dnes zvolil taktiku "budu zběsile tančit po celou dobu Glorie, aby si mě konečně všimly", takže se během našich duchovních hlaholů oltářní schody mírně chvěly pod poskoky třicetiletého chlapíka, který s nasazením dervišského tanečníka pohupkával zřejmě úmyslně naprosto mimo rytmus a koutkem oka sledoval našeho pianistu, který ztratil vážnost dávno před začátkem druhé sloky. No snad na generálce trochu zmírní nasazení.
Závěrem pak všechno nejlepší Kačce kdesi v zemi baget a plísňových sýrů!
Žádné komentáře:
Okomentovat