O jídle a tom dalším

Budík dnes zvonil až v deset ráno (je-li to ještě ráno), a přesto mě vytrhl ze spánku tak solidního, že cesta k závěsům měla trajektorii náhodně se měníchích elips a jen s podivem neskončila s hlavou ve zdi nebo zbytkem těla pod závěsem. Ranní toaleta mírně znepokojující, neboť pes si vybral za své sídlo koupelnu a nemínil odejít i kdyby nevím co. Pocity byly pak prazvláštní, neboť máte oprávněný dojem, že vás někdo sleduje; ano, pes se mnou udržel oční kontakt po celou dobu ranních nutností a nenamáhal se zvedat, ani když jsem opouštěla místnost, takže žůžo zážitek.
Potíže ale zvládnuty, takže se mohla podávat snídaně, pro Lauru palačinka s mišmašem všech toppingů (jak sama konstatovala, jak si přivodit diabetes snadno a rychle) a pro mě jogurt (normální jogurt, ze kterého jsem byla u  vytržení, protože to byl normální jogurt, chápete-li) a k tomu apple tart, což je jablečný koláč.
Dopoledne jsem se snažila pochopit děj Inceptionu, který včera v půl dvanácté nebylo jednoduché pobrat, ale s wikipedií jde všechno snáz, takže už tuším :)
Dále se ukázalo, že včera pro nás večeře připravená byla, maminka nám nechala roastbeef v troubě a předpokládala, že nám o tom Sean, který byl při tom, když ho tam dávala, řekne. Ten ale při tom, jak tvrdil, nebyl. Takže buď měla maminka halušky a Sean tam opravdu nebyl, nebo Sean prostě jenom absolutně ignoroval. Ano, mám své názory na pravdivost těchto příběhů.
Nevadí, roastbeef byl výtečný a spolu s pečenou zeleninou, yorkshire puddingem (zajímavé, ale nevýrazné) a křupavou houskou to nemělo chybu. Jako moučník byl opět jablečný koláč, neboť čekání na Lauru, která jí stylem "šnek se zánětem jícnu", by bylo bez dezertu nekonečné.
Odoledne pak bylo docela pěkně, pročež jsme podnikly dvouhodinovou vycházku se psem do Chiswick Gardens. Opravdu krásný park (spíše lesopark) s historickou vilou uprostřed. Zdá se, že každý Brit má psa.
Večeře, jak jinak, kulinářský počin, zelenina s rybou a olejem s pestem, a to celé v alobale (aby to nebylo jednoduché). Do školy jsme pak jeli spolu s Giorgianou autem a Lauřin tatínek se marně snažil celou cestu nastavit navigaci. I tak jsme vše našli a zítra ráno hurá z postele už v půl osmé! No koho by to nelákalo.
Mimo to děkuji Šachistovi za vysvětlování poznámek ze všeho možného a pomoc při luštění obrázků mezomerních posunů a Frantovi přeji vše nejlepší k svátku.