Londýnský speciál - Wallabies alias wannabes

Mám teď sice manželskou postel pro sebe, ale nějak to není ono. Ach jo.
Počasí dnes nečekaně příznivé, takže jsme byly k poledni s Bárou spazieren gegangen tady kousek po Wimbledonu, doplnily jsme finance na Oyster karty a pak se najedly v Nandos. Vzhledem k tomu, že mě při minulém exeatu Laura s Mo kladly na srdce, abych Báru vzala do Nandos až tu bude, tak se to prostě nedalo nesplnit.
Pak už si Bára jen vyzvedla kufr a jely jsme na Heathrow. Když jsem dorazila domů, tak to teprve na mě nějak dolehlo...., ale co se dá dělat, za měsíc a kus jsem zas doma a Bára podle zpráv v pořádku v Praze.
Moje cesta ale nejdřív pokračovala do centra asi přes hodinu, protože řidič metra asi poprvé viděl koleje nebo co, takže jsme se ploužili tempem nula a na zastávkách málem začínali couvat.
Z Picadilly Circus jsem upalovala dolů na Trafalgar, kde už bylo spousta lidiček v oranžových vestách, kteří měli za úkol nikoho již nepuštět do středu náměstí, protože u hlavní obrazovky bylo přecpáno. Ostatní tedy zůstali u třech postranních big screenů dole, kde zadní řady stály a přední seděly. Finále rugby tady zastavilo provoz.
Přišla jsem ke konci první poloviny a užila si zbylých čtyřicet minut, kde bylo pár dobrých momentů, krásná střela Dana Cartera pro All Blacks a pak další novozélandská akce, když australská ofenzíva selhala a nestačila se divit, kdo jim to běží přes tři čtvrtiny hřiště zpátky s šiškou.
Převaha černých triček v obecenstvu zcela jasná, australští fanoušci vše kompenzovali silou zvukových projevů a plesáním nad "Berniem", když byl v záběru Foley s krvavým uchem.
Bohužel bylo patrné, že Wallabies nemají šanci, ale výsledek je důstojný a zážitek to byl krásný.
Nakonec jsem se prodrala až na Embankment na District line (Picadilly Circus je Picadilly line) a odtud až do místního Tesca pro večeři a domů. Tedy domů, ne domů domů, jistě chápete, myslím provizorní domov...no nebudeme se v tom ještě více motat, protože teď jsem doma, ale doma doma jsem vlastně v Downe Housu, takže doma, tedy v Praze jsem doma doma doma, což je megainception a na takové myšlení teď nemám sílu.
Cesta byla opravdu strašidelná, potkala jsem asi půlku zdejšího obyvatelstva v halloweenských kostýmech, běhající po ulicích s košíky na sladkosti a před domem jsem narazila na lišku, ano, na lišku. Dobré noci přeji všem, dočetla jsem poznámky z chemie, takž emám radost a vy ji mějte též.