Londýnský speciál - Spectre

ranní špička v metru

Díky Bářině četbě sportovních rubrik jsme objevily výstavu M. C. Eschera v galerii Dulwich. V devět hodin jsme tedy vyrazily na metro a s jedním přestupem dojely až na Brixton. Odtud jsme podle mapy měly jít asi hodinku, což bylo trochu nejisté, neboť jsme moc netušily, zda nějakou galerii na konci najdeme. Naštěstí jsme našly. Do budovy jsme sice vešly špatným vchodem a objevily se v zadním traktu za barem, ale žádný učený z nebe nespadl a bar ještě ani neměl otevřeno, takže jsme nenápadně prošly k hlavnímu vchodu.

Dulwich

V galerii bylo přehršle Rembrandtů a Rubensů, ale hlavně ona již zmíněná expozice, na kterou se stála fronta, a lístky byly tištěny tak, že každému udávaly, kdy může dovnitř.
Výstava opravdu stála za to. Krom známých geometrických grafik tu byly i dlouhé metamorfózy a na záčátku raná díla, kde Escher kreslil ještě "normálně". A opravdu, kreslit uměl.
Po obědě v galerijní zahradě jsme pokračovaly v cestě další hodinku do Streathamu, kde mají kino, což byl druhý bod programu.A to měl Bond včera premiéru.
Z flmu mám rozpačité pocity, chápu princip "zabít zloducha", ale celou zápletku jsem úplně nepobrala. Hlavní padouch se zkrátka ukázal jako mástr všech předešlých padouchů od Cifry až po Silvu ze Skyfallu a hrozně se tím pyšnil, aniž by ve filmu cokoli významného dokázal. Bond girls pak byly dvě, jedna ještě asi o deset let starší než Craig sám a druhá nijak oslnivá.

Dulwich college

Takže klasická bondovka s ťuti ajtý specialistou, pěknými auty, která se demolují, a Bondem, kterému chybí taková ta očekávaná lehkost, takže se skoro bojíte, aby se z toho vyhrabal.
Oceňuji ale styl Bondova oblékání, protože černé sametové kabáty jsou boží. To mě přivádí k obecnějšímu poznatku, že v Londýně nosí mužská část populace daleko více saka, kabáty, klobouky a vestičky, z čehož jsem naprosto unešená, protože saka by měl nosit úplně kažý, jelikož není nikdo, komu by sako neslušelo. No nic, zpátky k tématu.
Další půl hodinka byla pochod na metro a doma večeře, bohužel koláč od Gillian z těsta z drcených mandlí a banánu místo mouky už nezbyl...