Londýn - kavárna, kavárna a další kavárna

Laura (a pes)

Dopoledne bylo dnes opravdu nekonečné. Až nadejde má poslední hodinka, a to doporučuji všem, budu číst Odysseiu, protože to pak ta hodinka je nejdelší ve vašem životě. Skončila jsem na straně osmdesát něco a pořád se děj ještě nedostal k Odysseovi...
Když už se blížila dvanáctá a já chtěla vyrazit na oběd, přišla do pokoje Laura, že už máme odvoz, a ukázalo se, že oběd se dnes ani nevydává. Tak jsem se seznámila s Lauřinou maminkou, jejíž angličtině rozumím jen velmi okrajově a jež je ještě menší než Laura, která může mít tak metr padesát pět.

super zrcadlo

Cesta po dálnici byla zaměřená na posilování krčních svalů, neboť styl jízdy Lauřiny maminky je jaksi vlnovitý. Netuším, jak to popsat, zvláště jako neřidič, ale jedná se o to, že je vždycky cítit sešlápnutí plynu a po chvíli povolení, další sešlápnutí a další povolení a takhle pořád. Člověk pak sedí naprosto vystresován, kdy to s ním nečekaně škubne (to je trochu hyperbolizované), což z Downu do Londýna je čekání docela dlouhé.
Dorazily jsme do ulice krásných cihlových řadových domů, které jsou koncipovány spíše do výšky, takže neustále běháte po schodech. Jak Laura tvrdí, její maminka (která je maminkou v domácnosti) je "clean freak", což znamená, že celý byt je dokonalý, srovnaný, vypucovaný a připomíná hotel.

koupelna

Dole je obývák, nádherná jídelna, menší obývák (prý games room), obří kuchyň s další jídelničkou, malá zahrada pro psa (přerostlý biegel, který je úžasně hodný) a všechny další pokoje jsou nahoře. Já jsem až pod střechou, hned vedle pokoje Lauřina bratra, kterému je devatenáct a zatím nedorazil, stejně jako tatínek z Irska. To bude ještě zajímavé.

Koupelna je na každém patře, konkrétně jsou to dvě sprchy v jedné, jedna teče ze stropu a druhá je běžná držadlová sprcha (ovládají se ale obě týmž kohoutkem, jedna když točíte vlevo, a druhá, když vpravo).  Můj pokoj zabírá z většiny manželská postel a naproti ní zrcadlo přes celou stěnu. Bomba.
Po rozkoukání jsme vyrazily na krátkou procházku ven a na oběd do italské restaurace, kde si Lauřina maminka dala něco hrozně pálivého (což mě nepřekvapuje, když je z Thajska) a mě byla předložena pizza s krevetami a vše jsme dovrčily sadou pidi dezertíků. Děkovné dárečky předány a wifina funkční.