Inkognito v Bangladéši

 Čtyři hodiny prepu až do oběda, no krása. Po jídle, což bylo jakési chilli lečo se studeným kuřetem, vařeným zelím, třešňovým koláčem a sýrem, nadešel business.
Už dlouho nebyl business takovým zdrojem mého nepokrytého veselí jako dnes (to propuklo až po hodině). Mé milé spolužačky měly obě z testu mezi padesáti a pětapadesáti procenty, opravdu nevím, co tam tvořily, protože vysvětlit pojem intuice dokáže skoro každý. Moje (ne)definice nakonec uznány bez problému s výsldkem 93% (jednu odpověď učitelka nepochopila, protože mi nestačila angličtina na správné vysvětlení...).

cesta do medical centra

A pak přišla case study. Pane na nebi, to bylo něco. První úkol bylo spočítat finanční odhady třech možných rozhodnutí pro jistou firmu, což ani jedna ze spolužaček nějak nezvládla a obě zakroužkovaly sice správné řešení, ale čistě jen od pohledu. To by mohlo značit skvělý business potenciál, ale pozor.
Druhý úkol bylo napsat, co dalšího bychom o firmě potřebovaly vědět, abychom mohly udělat dobré rozhodnutí. Svými otázkami jsem se dozvěděla, že firma nemá zkušenost v zahraničí a její mise je, že stakeholdeři (tedy hlavně zákazníci) jsou na prvním místě. První otázka mé kolegyně byla: Co by firma udělala s utrženými penězi? Myslela jsem, že špatně slyším. Jistě, to, co udělá se ziskem ovlivní výhodnost jednotlivých rozhodnutí. No nic.
Nakonec se mělo odůvodnit, pro které rozhodnutí bychom hlasovaly my. Celý konstrukt očividně směřoval k tomu, že díky dodatečným informacím člověk rozhodne jinak, než jak na začátku spočítal z finančních tabulek.

ha, houba!

Očividně tam konstrukt sice směřoval, ale asi ne dosti očividně. Obě dívenky se rozhodly pro variantu největšího zisku, což bylo přesunout výrobu do Bangladéše. První z nich na otázku učitelky, zda by se to lidem líbilo, když by tady přišli o práci, sdělila jen: "They wouldn't know". Takže utajený přesun do Asie, pecka.
Druhá řekla, že je nabíledni, aby se výroba přesunula, protože by firma získala v zahraničí zkušenosti, které dosud nemá (jak jinak, že) a na otázku, co by dělala s nespokojenými zákazníky kteří byli podle průzkumů proti onomu přesunu, řekla legendární větu: "You can't make everyone happy." A bylo. Utajíme přesun přes půli zeměkoule, shrábneme peníze a komu je co po zákaznících, které máme na prvním místě, no ne? Člověk nemůže všem vyhovět.
Když jsem začínala vyhlížet zeď, do které bych mohla bušit, zabředl hovor do tématu etiky obchodu a ethical resourcingu, tedy etického získávání zdrojů, materiálů apod. Hovořící slečna se dostala až do bodu, kde chtěla říci, že ethical resourcing is very important, s tím háčkem, že ethical změnila za etnical. Vesele by pokračovala dál, kdyby nebyla učitelkou opravena, zatímco já jsem zírala na nevyčerpatelný zdroj mého údivu. No co slovo, to perla.
Obdržen další rodinný dopis, děkuji mnohokrát, je to skvělý pocit :)