Black tie reel with Harrow

Tádadada tádadada tádatádatádádá. Máme krásných čtvrt na dvanáct a tanečky skončily, dlouhý večer a zde dlouhá reportáž:
Dopoledne se nedělo mnoho, vzhledem k tomu, že na businessu jsem byla jediná, takže nebyl. Odpoledne jsem pročítala sešity a v celém Housu pomalu začínalo třeštění. Každá dívka zkoušela dokola všechny svoje topy a každé šaty, šílela, protože žádné nebyly dokonalé, a řešila, zda se osprchovat, nebo se jen pokrýt rovnoměrnou vrstvou deodorantu.
V sedm jsme došly do hlavní jídelny, kde bylo vše připraveno, rozpis lidí ke stolům, table s aperitivy a očíslované stoly se jmenovkami, spoustou příborů a soupisem chodů. Můj stůl, číslo třináct...
U stolu jsem byla se čtyřmi holkami ze svého housového křídla. Ke stolu měli přijít tři kluci, ale dorazili jen dva, takže docela nepoměr (jiné stoly ale měly třeba jen jendoho). Hlavně ale, že dorazili, protože v sedm dvacet už to začínalo být podezřelé, když jsme tam čekaly a Harrow nikde.

Oba dva naší spolustolovníci přišli s motýlkem a tmavě zeleným sametovým sakem, já měla černé koktejlky, ostatní holky šaty nebo sukně (ovšem někteří chlapci také dorazili v sukních, resp. v celém kroji).
Začali jsme salátem s olivami a mozzarelou a následně nám začalo docházet, že to bude celkem nudná půlhodinka. Oba kluci se dali do hovoru s dívkami vedle sebe, ale pouze s nimi, takže my tři (seděla jsem mezi dvěma holkama) jsme seděly mlčky a chlapcům ani nepřišlo divné, že půlka stolu je hodinu vynechána z konverzace.
Hody pokračovaly šťouchanými bramborami, kuřetem ve slanině se zeleninou a fazolkami a žampionovou omáčkou. Při konzumaci nám jeden z kluků povídal o hrůzách, které by jeho rodinu potkaly, kdyby se Skotsko oddělilo, a o co všechno by přišli. No hrůza na to jen pomyslet.
Dívky po obou mých stranách se mezitím odebraly k toaletám, aniž by to chlapci postřehli a zvedali se kvůli tomu též, a já jsem jen doufala v příchod dezertu.
Dezert servírován překvapivě z levé strany, jakási čokoládová konzistence se slaným krémem dole, no žádný výkřik. Mezitím se i hoši odebrali, neboť tři sklenky vína od počátku večeře přece jen vykonaly své, zatímco já abstinující jsem hledala hodiny.
V devět se všichni zvedli a začali si hledat partnery na šest tanců, které si psali na obdržené kartičky (již popsané stalking kartičky).
Celá družina se pak odebrala v dobré náladě do tělocvičny, chlapců bylo asi o deset méně, takže na čtvrtý a šestý tanec jsem nikoho nesehnala, přestože se snažil i jeden z kluků mi někoho najít.
Na běžných zkouškách to vždy byl chaos, holky nevěděly, co a kdy a která holka tancuje zrovna jako kluk; celé se to různě motalo.
Dnes se ale ukázalo, že Harrow tance perfektě ovládá, pamatuje si kroky každé sestavy a je schopno za pochodu vše vysvětlovat nám neznalcům. Podle tančeních jsem čekala, že kluci mebudou schopni udělat dva kroky do rytmu, ale smekám. V životě bych netušila, že všech třicet (či trochu více) kluků bude choreografie tak přesně stíhat. Bomba. Za dnešek jsem se naučila všechny tance, některé jsme i opakovali.
Problém byl, že jsem netušila, koho jsem si na kartičku v jídelně napsala, takže jsem pak hledala Viktora po celé hale, aniž bych tušila, jak vypadá, než mě k němu nějaký jiný kluk dovedl. Kluci si mě překvapivě pamatovali a věděli, že se mnou mají tancovat, ale já netušila, ke komu ta jména dosadit...
Po návázání kontaktů s britskými lordy jsme odcházely, jsem opravdu ráda, že jsem se zúčastnila, mno a brzy přijde na řadu Eton.