Odysseia opět pokročila, na stranu asi sto sedmdesát, což je na mé čtenářské tempo a míru vkládaných činností, které mě odvádí od čtiva, obrovský úspěch.
Momentálně děj stojí u kanibalistického Kyklópa, s nímž se chtěl Odysseus naivně bratříčkovat, neboť poklábosení s obrem je přednější než konečně dojít domů...
K obědu obalovaná ryba, to tu ještě nebylo, polévka nějaká nedodělaná, zeleninka, slovy tři hranolky a roláda mit marmeláda (Mistr eufonie, right here!). Na HERSu jsme poslouchaly osmdesát minut přednášky, které se dublovaly jak v kvalitě vyšší průměr (oproti pondělku to bylo bráno docela vážně), tak v tématech. Vyslechli jsme tedy asi tři referátky od tří různých Asiatek o tom, proč je v Číně ekonomická nerovnost, dále povídání o nové runwayi na Heathrow a něco o neetickém jednání farmaceutických společností.
Nejsem bohužel schopna moc toho napsat, neboť můj mozek přecházel do režimu "Co bude za buchtu k čaji?" a pak do režimu "Kdy se budu moct podívat na Stardance?"Z projevů tedy matně tuším o čem byly; bylo to dlouhé pro všechny. Je škoda, že ostatní nepřistoupili na pravidlo pěti minut (a to jsem to já tak pracně seškrtávala...), ani jsme to celé nestihly.
Na designu mi bylo povoleno odejít o dvacet minut dřív, abych doběhla do jídleny na večeři a stihla to před sborem, který začínal v šest.
Tam jsme měli našeho úžasného sbormistra, asi nejvtipnější učitel, co tu je, který fistulí zpívá tak vysoko jako my.
Největší srandu měl z toho, když naše Dona nobis slyšel jako Döner Kebab, a nikdo jiný netušil, co to je. :)
A anglickým dívkám, které pějí deus sabaoth jako dejús sabajót, vysvětloval, jak zpívat správně ú v sanctus svými svěráznými přirovnáními, ale to někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat