Žehlení by se mělo zavést jako nepovinný předmět

A prší. Naštěstí je dnes povolena dlouhá sukně, takže alespoň neumrznu... To jsem se naivně domnívala. Při odchodu z budovy mě jakási dívenka zastavila a sdělila mi, že jelikož je assembly, nemůžeme mít dlouhé sukně. Paráda. Odešla jsem se převléci do běžné zmrzly-mi-nohy sukně a vypochodovala ven. Když jsem se k aule blížila na pět set metrů, začali se objevovat ostatní a mě začínalo vrtat hlavou, proč mají všichni dlouhé sukně. Na assembly byla celá škola. Všem bylo teplo. Všichni měli dlouhé sukně. Já jsem měla krátkou sukni. Již zmíněná dívenka se mi pak celou půlhodinu přednášky omlouvala za to, že mě donutila se převléci, než zjistila, že jsou dlouhé sukně povolené. Sama byla, jak jinak, v dlouhé sukni.
Na businessu jsme řešily L'Oreal a Lush, jaké jsou jejich cíle, marketingové strategie apod.
Oběd byla houbová polévka, rybí karbanátek, velmi zvláštní, a pak moučník avizován jako croissant s čokoládou a zalitý smetanou, který chutnal jako svítek, takové mazlavé těsto; šel rovnou do ledvin. Dále design, kde jsem začala svůj návrh překreslovat do počítače a zjistila, že to připomíná kresbu pětiletého dítěte, které vzalo tužku opačně a kreslí gumou.
A nakonec basket a dvě hodiny matematiky, vypadá to, že nebudu muset jejich učivo a budu mít prostor dohánět věci, co dělá zbytek septimy. Moje komunikační skilly se začínají vyplácet... 
O čajové pauze jsem si chtěla vyžehlit košili, kterou jsem prala v pondělí. Po tom, co jsem konzultovala s uklízečkou, jak dlouho že trvá, než se žehlička zahřeje, se ukázalo, že žehlička nefunguje a nezahřívá se tudíž vůbec, takže jsem tam čekala deset minut s vypnutou žehličkou (každý někde začít musí). Unesla jsem proto jinou z východního křídla a vyžehlila košili tak, že jí nejspíš zítra dám do kolektivního prádla, aby mi ji vypral staff.
Za půl hodinky máme ještě přednášku nevím o čem a zítra jedeme do Londýna na design výstavu.
Ale pořád je tu spousta práce a já musím vymyslet, kam se v půl jedenácté budu přesouvat, když Ester jde spát, protože být o půlnoci sama ve vymražené studovně je místo k učení naprosto otřesné.