Skotské tanečky

Snídaně začíná v krásných sedm třicet. Je ale nutné přejít předtím v mrazu mezi Yorkem a Willisem, což je značně náročné, jídlo ale, zdá se, tady vaří skvělé. Na výběr bylo ze spousty druhů cereálií a ovoce, dále dva jogurty, ovesná kaše (resp. porridge), čistá, ale dala se dochutit medem, rozinkami, banánem atd. A v neposlední řadě toasty a jakýsi jahodový počin z listového těsta. Ňami, ňami. V devět nám slavnostně představili další aktivity, kterých se budeme moci účastnit, jako book club, speech and drama, community service a pak prazvláštní akci obnášející nespočet druhů sportovního konání, do níž se pravděpodobně pustí Ester, jako člověk zvyklý běhat šest kilometrů denně (odhaduji).

Kaple

Po obědě, což byla mrkvová polévka s koriandrem, vepřové s rizotem a horou salátů, kuře na kari, tuňák a sýrový kisch (stylem nandej si, co chceš, takže ochutnávám od všeho trochu) jsme nasedly do autobusu do Oxfordu (a ten byl celej červenej….krása). Obávám se, že vzhledem k výši jídla na mém žebříčku životních priorit a zdejší gastronomické excelenci budou blogy převážně o tomto tématu…

V Oxfordu jsme absolvovaly treasure hunt, tedy hledání odpovědí na dotazník. Bohužel jsme nic nevyhrály, ale alespoň jsme proseděly hodinu v Costa coffee. Na cestě zpátky na mě tvrdě doléhal fakt, že přestože jsou zdejší holky fajn, znají se mezi sebou od jedenácti let, takže si připadám absolutně mimo dění. Začalo se mi hrozně stýskat a nedařilo se mi přijít na jiné myšlenky asi půl hodiny. Po večeři ve velké jídelně pro nižší ročníky (opět bomba jídlo, jakási vařená zelenina, kterou jsem neznala, maso s omáčkou, salát, nakládaná zelenina atd.) jsme byly uvedeny do medical centra, kdyby nám něco náhodou bylo. Medical centrum je v polovině lesa, takže s horečkou je nutno ujít túru.

V osm uvítání ve Willisu s cupcakey, poznala jsem jakousi Lindley z Honkongu. V devět check-in v House roomu, tři dorty pro nějakou dívku, která měla narozeniny (doteď netuším, kdo to byl) a obdržení rozvrhu (tajně den předem). Internetovou session jsme nestihly, neboť letadlo se včera zpozdilo a ráno byli too busy, takže stále nemáme připojení, což vede k mírné datové deprivaci (nemůžu na Skype ani postovat na blogu, takže píšu ve Wordu). Obdrženo oblečení na tělocvik v barvě…eutrofizovaného močálu.

Zítra začnou mé agitace za sbor, největším trhákem je zde očividně Caledonian Society (Cal-Soc), tedy akce, kdy sem navezou chlapce z jiných škol na tancování skotských tanců. Olala. Kluci jsou tady zřejmě priorita numero uno, prý i kuchaře tu vyhodili, protože „…the girls were chasing him around the school for he was so handsome“. Ehm.  Zakoupeny nové fancy papučky, které jsou úžasně teplé.