Po dlouhém rozhovoru s telefonistkou British Airways, kterou má neschopnost pochopit její bravůrní angličtinu, jež se nápadně podobala zvuku mikrovlnné trouby nahrané na diktafon, mírně vytáčela, to začíná vypadat, že nám možná povolí vzít si s sebou do letadla i kufr. To ale ještě neznamená, že se mi podaří do něj přesunout majestátní horu, která vyrostla za poslední týden vedle v obýváku spolu s postranními hromádkami, sestávajícími z kusů oblečení typu "je mi zima, ale vypadám jako generální ředitelka ajbíem" nebo typu "není mi zima, ale nejsem součástí povolené uniformy".
Zítra ale ještě předposlední den ve škole, takže není kam spěchat...
Žádné komentáře:
Okomentovat