Black tie reel with Harrow

Tádadada tádadada tádatádatádádá. Máme krásných čtvrt na dvanáct a tanečky skončily, dlouhý večer a zde dlouhá reportáž:
Dopoledne se nedělo mnoho, vzhledem k tomu, že na businessu jsem byla jediná, takže nebyl. Odpoledne jsem pročítala sešity a v celém Housu pomalu začínalo třeštění. Každá dívka zkoušela dokola všechny svoje topy a každé šaty, šílela, protože žádné nebyly dokonalé, a řešila, zda se osprchovat, nebo se jen pokrýt rovnoměrnou vrstvou deodorantu.
V sedm jsme došly do hlavní jídelny, kde bylo vše připraveno, rozpis lidí ke stolům, table s aperitivy a očíslované stoly se jmenovkami, spoustou příborů a soupisem chodů. Můj stůl, číslo třináct...
U stolu jsem byla se čtyřmi holkami ze svého housového křídla. Ke stolu měli přijít tři kluci, ale dorazili jen dva, takže docela nepoměr (jiné stoly ale měly třeba jen jendoho). Hlavně ale, že dorazili, protože v sedm dvacet už to začínalo být podezřelé, když jsme tam čekaly a Harrow nikde.

Oba dva naší spolustolovníci přišli s motýlkem a tmavě zeleným sametovým sakem, já měla černé koktejlky, ostatní holky šaty nebo sukně (ovšem někteří chlapci také dorazili v sukních, resp. v celém kroji).
Začali jsme salátem s olivami a mozzarelou a následně nám začalo docházet, že to bude celkem nudná půlhodinka. Oba kluci se dali do hovoru s dívkami vedle sebe, ale pouze s nimi, takže my tři (seděla jsem mezi dvěma holkama) jsme seděly mlčky a chlapcům ani nepřišlo divné, že půlka stolu je hodinu vynechána z konverzace.
Hody pokračovaly šťouchanými bramborami, kuřetem ve slanině se zeleninou a fazolkami a žampionovou omáčkou. Při konzumaci nám jeden z kluků povídal o hrůzách, které by jeho rodinu potkaly, kdyby se Skotsko oddělilo, a o co všechno by přišli. No hrůza na to jen pomyslet.
Dívky po obou mých stranách se mezitím odebraly k toaletám, aniž by to chlapci postřehli a zvedali se kvůli tomu též, a já jsem jen doufala v příchod dezertu.
Dezert servírován překvapivě z levé strany, jakási čokoládová konzistence se slaným krémem dole, no žádný výkřik. Mezitím se i hoši odebrali, neboť tři sklenky vína od počátku večeře přece jen vykonaly své, zatímco já abstinující jsem hledala hodiny.
V devět se všichni zvedli a začali si hledat partnery na šest tanců, které si psali na obdržené kartičky (již popsané stalking kartičky).
Celá družina se pak odebrala v dobré náladě do tělocvičny, chlapců bylo asi o deset méně, takže na čtvrtý a šestý tanec jsem nikoho nesehnala, přestože se snažil i jeden z kluků mi někoho najít.
Na běžných zkouškách to vždy byl chaos, holky nevěděly, co a kdy a která holka tancuje zrovna jako kluk; celé se to různě motalo.
Dnes se ale ukázalo, že Harrow tance perfektě ovládá, pamatuje si kroky každé sestavy a je schopno za pochodu vše vysvětlovat nám neznalcům. Podle tančeních jsem čekala, že kluci mebudou schopni udělat dva kroky do rytmu, ale smekám. V životě bych netušila, že všech třicet (či trochu více) kluků bude choreografie tak přesně stíhat. Bomba. Za dnešek jsem se naučila všechny tance, některé jsme i opakovali.
Problém byl, že jsem netušila, koho jsem si na kartičku v jídelně napsala, takže jsem pak hledala Viktora po celé hale, aniž bych tušila, jak vypadá, než mě k němu nějaký jiný kluk dovedl. Kluci si mě překvapivě pamatovali a věděli, že se mnou mají tancovat, ale já netušila, ke komu ta jména dosadit...
Po návázání kontaktů s britskými lordy jsme odcházely, jsem opravdu ráda, že jsem se zúčastnila, mno a brzy přijde na řadu Eton.

A všichni si teď zkouší šaty

Mufti day. Kdo přispěl na charitu u snídaně, mohl celý den chodit v libovolném oblečení, tedy v rámci vlastního nejlepšího uvážení a teplotních podmínek, které byly nečekaně příznivé.
Začátek dne proběhl spocíváním lívance s medem a javorovým sirupem, abych se mohla dopoledne učit na business.
K obědu byla cherry rajčátka, což je tady rarita (což vypadá napsané divně, ale stále lépe než raryta). K tomu hranolky, jacket potato, tentokrát s nějakou masovou směsí, horou všeho možného, zeleninová polévka s ciabatou a miska hub, které vypadaly lépe než chutnaly.
Vyučování začalo matematikou a pokračovalo s HERS, kde jsem hodinku psala bibliografii podle Harvard referencingu, což je daleko větší fuška, než by si člověk býval myslel. Už mám ale jako pilný studentík napsané kartičky k svému majestic proslovu, takže v pondělí snad dáme poslední sbohem tomuto předmětu.
Na designu jsem přeřezala dřevěné kuličky, které se dají pod prkýnko jako takové tufňíky ala podstavec, do prkýnka jsem vyvrtala díry na přišroubování plastových bočnic a uprostřed je ještě otvor na prostrčení drátu od žárovky, která snad brzo dorazí. Vypadá to fakt hezky, snad vymyslím, jak to dovézt domů v nezměněném počtu kusů.
V šest místo večeře běh na sbor, kde nás tentokrát měl zdejší učitel, barytonista, který mluví neuvěřitelně zněle a zpívá stejně vysoko jako my, i když to zní trochu prapodivně.
Od příště asi začnu chodit na večeři předem (i když na to není čas už vůbec), protože ve čtvrt na sedm už je sklizena polovina nabídky a večeřet za přítomnosti uklízecího personálu není nejlepší pocit.
V housu jsem krátce konverzovala s naší recepční, která je úžasná a v neděli vede vařící workshop. No a pak hurá na tancování, opět v páru s dívkou, která nedokázala koordinovat vlastní pohyb jinak než s půlminutovými pauzami a otočkami, tam, kde zbytek haly tleskal, takže mírně iritující.
Moje taneční vlohy nejsou nijak závratné, ale udělat tři kroky dopředu přece jen nevidím jako takový problém.
Zítra ale very smart akce v jídleně s Harrow, kde dostaneme kartičky, a kam si zapíšeme, s kým budeme tancovat. Dle slov Lavinie:  You write their name on the cards so you can stalk them later. Jsem fakt zvědavá, zvláště na to, kolik make-upu zdejší komunita ze dne na den vyprodukuje.

Inkognito v Bangladéši

 Čtyři hodiny prepu až do oběda, no krása. Po jídle, což bylo jakési chilli lečo se studeným kuřetem, vařeným zelím, třešňovým koláčem a sýrem, nadešel business.
Už dlouho nebyl business takovým zdrojem mého nepokrytého veselí jako dnes (to propuklo až po hodině). Mé milé spolužačky měly obě z testu mezi padesáti a pětapadesáti procenty, opravdu nevím, co tam tvořily, protože vysvětlit pojem intuice dokáže skoro každý. Moje (ne)definice nakonec uznány bez problému s výsldkem 93% (jednu odpověď učitelka nepochopila, protože mi nestačila angličtina na správné vysvětlení...).

cesta do medical centra

A pak přišla case study. Pane na nebi, to bylo něco. První úkol bylo spočítat finanční odhady třech možných rozhodnutí pro jistou firmu, což ani jedna ze spolužaček nějak nezvládla a obě zakroužkovaly sice správné řešení, ale čistě jen od pohledu. To by mohlo značit skvělý business potenciál, ale pozor.
Druhý úkol bylo napsat, co dalšího bychom o firmě potřebovaly vědět, abychom mohly udělat dobré rozhodnutí. Svými otázkami jsem se dozvěděla, že firma nemá zkušenost v zahraničí a její mise je, že stakeholdeři (tedy hlavně zákazníci) jsou na prvním místě. První otázka mé kolegyně byla: Co by firma udělala s utrženými penězi? Myslela jsem, že špatně slyším. Jistě, to, co udělá se ziskem ovlivní výhodnost jednotlivých rozhodnutí. No nic.
Nakonec se mělo odůvodnit, pro které rozhodnutí bychom hlasovaly my. Celý konstrukt očividně směřoval k tomu, že díky dodatečným informacím člověk rozhodne jinak, než jak na začátku spočítal z finančních tabulek.

ha, houba!

Očividně tam konstrukt sice směřoval, ale asi ne dosti očividně. Obě dívenky se rozhodly pro variantu největšího zisku, což bylo přesunout výrobu do Bangladéše. První z nich na otázku učitelky, zda by se to lidem líbilo, když by tady přišli o práci, sdělila jen: "They wouldn't know". Takže utajený přesun do Asie, pecka.
Druhá řekla, že je nabíledni, aby se výroba přesunula, protože by firma získala v zahraničí zkušenosti, které dosud nemá (jak jinak, že) a na otázku, co by dělala s nespokojenými zákazníky kteří byli podle průzkumů proti onomu přesunu, řekla legendární větu: "You can't make everyone happy." A bylo. Utajíme přesun přes půli zeměkoule, shrábneme peníze a komu je co po zákaznících, které máme na prvním místě, no ne? Člověk nemůže všem vyhovět.
Když jsem začínala vyhlížet zeď, do které bych mohla bušit, zabředl hovor do tématu etiky obchodu a ethical resourcingu, tedy etického získávání zdrojů, materiálů apod. Hovořící slečna se dostala až do bodu, kde chtěla říci, že ethical resourcing is very important, s tím háčkem, že ethical změnila za etnical. Vesele by pokračovala dál, kdyby nebyla učitelkou opravena, zatímco já jsem zírala na nevyčerpatelný zdroj mého údivu. No co slovo, to perla.
Obdržen další rodinný dopis, děkuji mnohokrát, je to skvělý pocit :)

Radosti se zázvorem

Achievment - poprvé jsem přenocovala bez deky, ponožek a mikiny, muhahha. K snídani jsem zvolila bílý jogurt s pomerančovou marmeládou a lupínky, což je příjem energie na celý business.
Tam se ukázalo, že Georgie a Kizzy neudělaly prep, což bylo přečíst si pět stran z učebnice a udělat z nich výpisky, které jsme pak měly rozdat ostatním a odprezentovat. Shovívavá učitelka nám tedy dala čtyřicet minut na to, abychom úkol dodělaly, což nestihla ani jedna (já jsem mohla dělat jinou přípravu).
Výsledek byl u každé asi tři strany textu, z nichž většina byly souvětí z učebnice. Georgie krásně přeříkala co to je decision tree a když se dostala na matematiku, přeskočila celou sekci slovy "that is all in the definitions", aby nemusela výpočty vysvětlovat. Kizzy, která šla hned poté, se témuž vyhnula bravůrní hláškou "Georgie already explained that", přestože Georgie nic nevysvětlila.

Takže hoch mathematik going on here. 
Když už jsme u hoch mathematik, tak další double hodina byla právě zasvěcena mému pročítání logaritmů a úspěšnému luštění naskenovaných poznámek. Energie načerpána jablky (konečně doplnily mísy s ovocem, tentokrát z Nového Zélandu).
A pak slavný pan Obídek. Čínské nudle byly opravdu podivné, ale brokolice s mrkví nezklamala. Pórková polévka obsahovala pětinásobnou dávku doporučeného denního příjmu soli nosorožce, ale vše zachránil lívanec s citrónovou zmrzlinou (to byly dva moučníky v jednom, k lívanci si běžní strávníci dávali sirup a marmeládu).
Po double hodině fitnessu (které trvalo jen třicet minut) už bylo volno. Takže další přípravy, spousta jablek a čajíček. Myslela jsem si, že zázvorový čaj s citronem z pytlíku bude jenom jemný odér zázvoru. Haha. Ha. Ha. Jemný odér.
Po vypití ozdravného lektvaru, do nějž se bohužel vysypal obsah protrhlého sáčku a který chutnal jako rozemletý zázvorový kořen s přidanou zázvorovou trestí, následoval čas na dohánění latiny, což, jak se ukázalo, je stránka s deklinacemi zájmen kdo, co, ten, ta, to, který/á/é, nikdo a nic, což bylo maso.
Mno a po intelektuální hodince znovu jídlo, ke kterému vždy směřuje veškeré mé veselí. Jednalo se o vejce se sýrem a špenátem, zeleninu, krevety, další krevety a jarní závitek.
Na house meetingu se losovaly výherkyně čokolád z řad pořádných, a bylo mi sděleno, že bych měla jít do medical centra (ne z důvodu očividné mentální slabosti, pokud vás napadlo toto) na měření a vážení a nevím co dál.
Na sobotní reeling prý přijede čtyřicet pět kluků a jelikož je padesát dva dívek, prý se budou účastnit i tři členové jejich staffu. Tato nformace vyvolala mírnou vlnu nevole, ale třeba jsou diplomovaní padesátníci z Harrow tanečně nadaní.