Doma je doma

Včerejší odpolední cesta byla něco naprosto vyčerpávajícího, což zapříčinilo absenci pravidelného příspěvku, ale zato je tu dnes double příspěvek. Ve středu jsem vstávala sice brzo, ale stejně jsme takovou časovou rezervu neměli, protože se pořád na někoho čekalo. V kostele jsme dvě hodiny zkoušely  a potom se došly převléct do sutan a dát si doughnuty (konečně nějaký odkaz na můj blog...).
Celá mše se povedla skvěle, obávám se, že druhé a třetí hlasy nemohly být vůbec slyšet, když zpívala i veřejnost, ale bylo to velmi majestátní, ještě s dechovým orchestrem a varhanami.
Taxíkm jsme poté přejely do Gatwicku, kde jsme se zbavily svých pětadvacetikilových kufrů, které jsme musely předtím vláčet přes celou letištní halu.
Při skenování příručních zavazadel jsem zapomněla vyndat notebook, takže můj kufr samozřejmě neprošel a musel být celý prohledán, abych tam náhodou neměla skládací zbrojní stanici. Bylo smutné dívat se na tu slečnu, jak pomalu vyndavá úplně vše, co jsem tam s takovou pečlivostí naskládala.
Když se dostala k fialové části plastu, což byla moje lampička, řekla jsem jí, aby na to byla opatrná, protože akrilik se lehce láme. Zpražila mě pohledem a dodala něco v tom smyslu, jako že je to její práce, tak snad asi ví, jak moc opatrně to má dělat. To jsem si oddechla, protože to skoro vypadalo, že kdybych jí to neřekla, tak by za tu bočnici vzala, a měla bych dvě bočnice...Její ostentativní stoickost mě naprosto vytáčela, ale zvládly jsme to, já to zas zabalila a mohly jsme pokračovat.
Let samotný trval dvě hodiny, přítomny byly značné turbulence a podivné vrzání při vzletu. Všichni ale zdrávi dorazili. Na kufry jsme pak zas čekaly asi sto let, ale v příletové hale jsem nakonec našla Báru a rodiče, což bylo naprosto úžasné.
No a dnes jsem si dopsala dvě čtvrtletky z matiky, první by měla být v pohodě, ve druhé jsem docela tápala, což mě mrzí, protože si nemyslím, že bych nebyla připravená, a takhle nad tím ještě strávím víkend v doufání, že si to v pondělí úspěšně opravím...Držte mi palečky.
Tímto je ale cestování úspěšně zakončeno, zbývá jen spousta učení přes svátky, ale i dárečky a sbor a všechno to hezké. Přeji tedy krásné Vánoce všem čtenářům!

Skoro hvězda

Právě byl zveřejněn rozpis pokojů na příští term, protože tady to po každém trimestru rotuje, takže tu štrádují tucty holek a okukují, kam se po Vánocích nastěhují. Náš pokoj je dosti opuštěný, kufry jsou zbalené a zbývá už jenom pyžamko a pár drobností.
Na ranní assembly se udílely ceny za veškeré myslitelné kategorie od nejlepšího sportovce, přes největší pokrok ve výtvarce až po nejkepší hudebníky Michaelmas koncertu. Tím je zabrali asi hodinu než došlo na požehnání a mohly jsme jít do hodin.
Na němčině jsme sledovaly Deník Bridget Jonesové, tedy sehr-hoch-intelektuáliš a na business jsme byly už jen dvě, takže nám dali volno.
Oběd byl tradiční anglický. Vánoční Christmas pudding je, jak jsem zjistila, jenom náplň do minced pies, kterou necháte tři dny stát na kuchyňské lince, dokud poněkud neztvrdne. Tak to alespoň chutnalo.
Dále byly brambory, kapustičky, mrkev a turkey, no a k tomu jsme měly "crackers", což je takový velký bonbón, který roztrhnete a uvnitř je nějaký malinký dáreček. Při jídle všichni zpívali vánoční písničky, bohužel moc nahlas a za doprovodu řinčících lžiček. Mno.
Na designu nám ještě učitel ukazoval, jak se ohýbá kov či co, ale pak jsem dodělala všechna přáníčka a svoje stříbrné výtvory, které mnozí za pár dní obdrží.
Večer jsme ještě my dvě "Czech girls" obdržely dárky na památku a po sedmé nadešel hřeb večera, totiž Search for a Star.
Když jsem přišla na jeviště, nebylo nic vidět, protože mi do očí zářily fialové reflektory a okolo byl takový ten divadelní ala dým. Písnička už klasicky Allelujah, protože se dobře zpívá a i poslouchá.
Byl to úžasný zážitek, ze záhadného důvodu jsem nebyla nervózní, a v polovině výstupu začalo hlediště dělat stěrače, tj. takové to hromadné mávání ze strany na stranu, a celé se zaplnilo svítícími mobily, takže jsem viděla jen hory rukou a hýbající se světýlka, což bylo něco krásného.
Nakonec se udělovaly dvě ceny. Soutěž vyhrálo fakt dobré pěvecké duo, které zazpívalo úžasný dvojhlas. Já jsem dostala druhou cenu (voucher na Amazon) jako "runner-up". Hlavní porotce to komentoval slovy: "I did not know Tereza but none of us expected what came out of her". Všichni mi pak gratulovali a recepční to dojalo k slzám, což zase dojao mě...
No a zítra velký finiš v kostele, ale zatím dobrou noc.

Butterfly lecture

Dnešek byla na plánu obávaná Butterfly lecture. Nikdo mi nechtěl prozradit, co to je, ale všechny dívky mi tvrdily, že ředitelka je milovník motýlů a vybírá na této assembly vždy z řad nováčků, aby jí povykládali něco o motýlech.
Všichni se tedy horečně připravovali, což jsem úplně nesdílela, neboť bylo jasné, že motýli jsou jen krycí název pro něco zcela jiného. Co, to jsem netušila.
Odpoledne jsme měli v Newbury v kostele zkoušku na naší Carol service, trvající asi čtyři hodiny, každou skladbu jsme opakovali asi třikrát a pak znova dvakrát, když dorazili "the three men", jak jim naše sbormistryně říká, kteří budou zpívat s námi. To bylo hlasově opravdu náročné. Kostel je uvnitř krásný, cestou na nás všichni pojukávali, protože když vám čtyřicet holek v dlouhých sukních chodí po městě, je to krapet podezřelé.
Náš sbormistr Mr. Treadaway se vyžíval v kadencích v Glorii a vydával podivné úpivé zvuky doprovázející jeho extatické grimasy při finální harmonii. Na večeři jsme ale byli zpět.
V sedm přišel jeden z učitelů převlečený za santu a rozdal nám malé dárečky, ale to už všechno spělo k oné Butterfly lecture...
Celá aula se naplnila a já jsem nevěřícně shlédla celý učitelský sbor, který v dobových krajkových kostýmech odehrál Robina Hooda. Ředitelka vešla na scénu v kozačkách, fešném pláštíku a halence, aby nás uvedla do děje, v němž mužská část představovala bandu zbojníků a zbytek různé víly či dvorní panstvo. Staff každého Housu měl svou písničku, na kterou zpíval a tancoval, takže naše housemistresses a vychovatelky všechny předvedly zajímavou verzi All about that bass. Zajímavý byl i výstup tělocvikářek, kterým to kazil jediný přítomný tělocvikář, který nebyl schopen se otočit na správnou dobu. To byl už dříve zmíněný indický učitel z basketu. Haha. Ha.
Z děje vám moc nepovím, protože herce nebylo slyšet a po každé větě začalo celé obecenstvo výskat tak, že jsem nechytila už lautr nic.
Představení skončilo tím, že se hlavní dvě postavy daly dohromady (a překvapivě to nebyl Robin Hood) a za hurónského skandování "kiss!" se políbily. A kdopak hrál onoho zamilovaného zbojníka? Náš skvělý sbormistr.

Vánoční nadílka

Velké vánoční nákupy připadly zrovna na tuto neděli, takže se celý náš ročník nacpal do dvou autobusů a odjel do Readingu (čtěte reding, ne rýding). Reading je město necelou hodinku od školy, tedy větší civilizace, ale žádná kosmopolitní metropole.
Dojely jsme až před nákupní centrum, kde jsme měly na asi tři hodiny rozchod, což je i na mě doba dost dlouhá, vzhledem k tomu, že obchody jsem obešla všechny dvakrát a pořád jsem měla hodinu před sebou. Nakonec jsem se zasekla v knihkupectví, kde jsem prošla půlku nějaké zajímavé knížečky pro asi pětileté děti (no to zas asi ne...), dokud nenadešla pátá hodina.
V tu dobu jsme se totiž daly opět do pohybu směrem restaurace Cosmo, kde jsme měly zamluvenou večeři stylem, sněz, co můžeš. Jednalo se o převážně asijskou kuchyni, trochu tradičních anglických vánočních jídel a hora sladkého. Marshmallowny v čokoládové fontáně měly myslím všeobecně největší pozornost, ale skvělé byly i mušle, houby, liči, suši, no a vanilková směs s karamelovou krustou, které budu provizorně říkat krém brýle, než zjistím, jak se to vlastně píše...
Ha, Crème brûlée.Někdo se zbláznil a naflákal tam samou diakritiku.
Po čtyřech talířích jídla mi bylo naprosto kolosálně blbě, ale tento stav jsem očekávala už při procházení vstupními dveřmi, neboť mi bylo jasné, že pokud si to mám náležitě užít, tomuto stavu se nelze vyhnout...
V půl deváté jsme se všechny sešly dole v Housu k předání dárků. Od svého Secret Santy jsem dostala obří plyšové bačkory, které jsou parádní! Byl to úžasný večer, od pondělka máme ještě nabitý program a přípravy koncertů, ale o tom zas zítra.